S Hrochem v posteli 12. - 27. listopadu 2002 ... to není jen tak

	Náš nový pelech skládá se ze tří částí - podstavec s kolečky, základna a vlastní matrace

S Hrochem v posteli to není jednoduché, a pokud se jedná o americkou postel, tak už vůbec ne. Oproti Evropě, kde je vlastně každé lůžko jinak veliké, se tu ložnice vyrábějí ve třech standardních velikostech (full čili double, queen, king) a dvou mezních (twin postel je tak uzoučká, že připomíná vězeňskou pryčnu; california king je zase delší než běžné postele). To sice znamená, že se musíte jednoduše trefit do jedné z pěti velikostí amerického povlečení, ovšem toto zase nelze převážet mezi Evropou a USA. Kromě toho mi nevyhovuje většina amerických matrací jako taková.

	Křeni

V USA se většinou spí v "obálkách" - takový ten systém, že se zasouváte mezi dvě prostěradla, na vrchním vám leží deka (něco jako larisa), a pokud jste obzvláště zimomřiví, můžete to završit okrasným přehozem. Systém neprané a nepovlečené deky nepovažuji za nijak chutný (obzvláště v hotelech), a kromě toho je mi v tomhle uspořádání zima. Okrasné přehozy mi nahánějí husí kůži už jenom z principu. Naštěstí před mým přistěhováním do Ameriky měl Sid za sebou už pár let v místních reáliích a složitě vykoumal, jak i tady sehnat cosi na úrovni běžné, povlečené peřiny. Hurá.

Americká postel je taková stavebnice a její díly lze všelijak kombinovat a vynechávat. Dole je rám - ten má buď kolečka, nebo nožičky. Na rám se může (a nemusí) připevnit čela a postranice postele. Dále se na něj položí základna, což není nic složitého - jedná se o jakousi pevnou "bednu", která nemá jiný účel, než zvýšit vlastní postel (ale mohou v ní být i péra). Na základnu se pokládá matrace. Vzhledem k malému počtu standardních rozměrů postelí jsou tyto součásti jednoduše vyměnitelné a zaměnitelné. Ovšem v plném obsazení na mě celá tato stavba působí jak z pohádky o princezně na hrášku - stojícímu člověku sahá zhruba pod zadek. Musím říct, že kupodivu je to k lezení do postele i vstávání mnohem pohodlnější než klasické "válendy".

	Sid domlouvá krůtě

Kamenem úrazu je ovšem vlastní matrace. Při našem cestovním přespávání jsme ve většině případů dopadli na "pérovku". S Hroší vahou se spánek v takovéhle trampolíně stává cirkusovým číslem, v kterém bývám při každém Sidově převalení vymrštěna ku stropu a ráno se budívám s příznaky pokročilé mořské nemoci. Také to ve mě evokuje spoustu otázek ohledně praktických detailů amerického erotického života. Nebo že by hotely preferovaly tyto matrace právě z důvodů zachování mravnosti?

	Už se to nese....

Každopádně u nás doma vyhrál futon (jakási tlustá žíněnka japonského původu), klidně ležící na zemi. Dva roky to jakž takž fungovalo, přestože i ve futonu jsme každý dokázali vyležet mělkou vaničku (Hroch méně mělkou). Asi by to fungovalo i nadále, kdyby se jednu neděli v sedm ráno pode mnou nepodlomila moje vlastní noha. Předtím mě už delší dobu bolela záda, a tak jsem si briskně samodiagnostikovala vyhozenou plotýnku a začala skučet. Hroch vyskočil z pelechu a bručel, že takhle to dál nejde a že si jedeme koupit postel.

Okamžitě jsem vznesla námitky proti americké (rozuměj pérové) matraci. Na to Sid oponoval, že našel skvělou nafukovací postel, a hned poté jsem málem omdlela, když nonšalantně nadhodil částku, která připomíná spíš cenu za (pravda, ojetější) automobil, než cenu za lůžko. Nicméně bližší ohledání ukázalo, že levnější "spadlo" těžko seženeme a tak jsme vyrazili.

	Pán domu vytahuje z krůty cibuli

V obchodě nás prodavač uložil do nabízené postele. Než jsem si začala v plném rozsahu připadat nepatřičně, že se rozvaluji v pelechu na takhle veřejném místě, naše matrace k nám začala PROMLOUVAT, dávajíc instrukce k obsluze, a sama se pod námi nafukovat. No, Disneyland hadr! Matrace je vzduchová, k posteli patří malý motorek (ne, opravdu to nedofukujeme pusou) a dva digitální ovladače. Sid vybral takovou, která má dělené komory a každý si může svou půlku lůžka upravit na požadovanou tuhost. Dohodli jsme se, že ji koupíme i s rámem a základnou. Chtěli jsme i čelo postele (aby si člověk měl o co opřít polštář na čtení bez toho, že by umatlal zeď), ale momentálně úplně nejvíc frčí rádobymosazné konstrukce s umělecky tepanými šiškami na nohách. Takový kříženec mezi starým nemocničním lůžkem a kubistickou představou o rokoku. Nemusíme mít všechno.

	Madlenka se mračí na Šmudlu (v pravém dolním rohu obrázku)

Zaplatili jsme pelech a odebrali se nakoupit povlečení. Futon totiž vlastníme v rozměru queen, a z takového Hrochovi přečnívají nohy; novou postel jsme koupili ve velikosti california king - našim prostěradlům tudíž začalo chybět asi třicet čísel na délku i na šířku. Pak už nezbývalo než se vydat domů a vyčkávat. Zanedlouho dorazili dva borci; nastěhovat a sestavit postel jim zabralo asi dvacet minut, optali se, jestli chceme odvézt tu starou (nechceme, jen ať si jí užijí návštěvy) a byli ti tam. Následující půlhodinu jsme strávili v posteli. Ne, žádné vášně, jen jsme si přifukovali a odfukovali každý svou půlku. Vot, těchnika!

Musím říct, že od prvního dne jsem se do naší nové postele zamilovala. Záda bolí míň a míň a spím celou noc. Sid trochu mručí a ještě stále experimentuje s nafukováním (dejte chlapovi technickou hračku a je od něj několik týdnů pokoj).

	Kuchyně je při Thanksgiving nejdůležitější místností v domě

Přehlušen postelovými hrátkami se kvapem přiblížil Thanksgiving. Byl to už můj třetí Den díkuvzdání tady v Americe. Takové trochu deja vu - návštěva u Křenů, čekání na krocana, zápolení s upečeným krocanem, spousta vína. Tenhle svátek vonící výborným jídlem a dýchající teple rozpálenou troubou miluji. Taková příprava na vánoce, ovšem bez bláznivých Santa Clausů, sobů s červenýma nosama a dárkového šílenství. Jídlo je hlavní náplní dne, není jen předehrou k něčemu důležitějšímu (dárkům). A tak se může v pohodě sedět kolem stolu, klábosit, pojídat, popíjet a libovat si, jak se máme dobře.

No a navíc je Thanksgiving pohyblivý svátek. Stanoven je na čtvrtý čtvrtek v listopadu, a většina firem dává zaměstnancům volno ještě na pátek. Přiznám se, že já se na tohle volno třásla už někdy od září. Vidina čtyřdenního pohovu od pracovní rutiny je takovou třešničkou na všech těch zkonzumovaných dobrotách.

Copyright © 2002-2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.