Ze života akvarijních rybek

Ze života akvarijních rybek
2. - 29. dubna 2007
Mezi Velikonocemi a bicyklem nacházejí se výlety na hory a doly.



	Velikonce slavíme raději po americku - děti hledají vajíčka, které na zahrádce roztrousil velikonoční zajíc.



	Přijela k nám návštěva - jedním z prvních cílů byl Golden Gate Bridge.

Soužití s cizím dítětem považuji za jednu z nejspolehlivějších antikoncepčních metod. Ne, že bych měla nějaké touhy pořídit si ke svým skoro-dvojčatům ještě třetího záškodníka, ale návštěva mojí kamarádky Martiny s devítiměsíční Eliškou mě utvrdila v přesvědčení, že rodiče mají vůči dětem vždy hrát přesilovku. A to je Eliška klidné a spokojené dítě; sto procent času se o ni starala její vlastní máma. Martinu jsem za posledních šest a půl roku viděla dvakrát, a to velmi krátce - tak jsem byla zvědavá, jak moc se na nás podepsaly životní změny (svatby, děti atd.).



	Alcatraz



	San Francisco

Martina to asi nejlépe definovala hned v začátku - pravila, že je teď na mentální úrovni akvarijní rybky. No, v tomto případě jsou moje mentální schopnosti na druhé odmocnině akvarijní rybky. A dvě akvarijní rybky - to je prostě katastrofa. Sbalit se první den na hodinový výšlap na Quicksilver nám zabralo nejméně půl hodiny - a když jsme pod kopcem vystoupily z auta, ukázalo se, že ani jedna z nás nevzala žádnou nosilku na děti a jsme tudíž vyzbrojené pouze jedním jediným kočárem, nechodící Eliškou, a Lisou, která sice kus odcapká po svých, ale šnečím tempem od kamínku ke kamínku. Akvarijní rybka je ovšem silná - holky jsme na střídačku odvozily v kočáru a zbytek odnosily jen tak v náručí.



	Pohled na Richmondský most.



	Pohled z Mt. Tama Zprava, od Pacifiku se valí mrak přes úžinu Golden Gate. Vlevo je vidět Sanfranciský záliv.

Kromě občasných zmatených situací celá návštěva dopadla výborně. Tom a Lisa byli zpočátku vyvedení z míry novým miminkem, ale po pár dnech se uklidnili - bylo jasné, že miminko si nedělá nárok na JEJICH mámu. Tom kupodivu jevil snahy si s Eliškou hrát. Také si od ní nechal lecos líbit - třeba trhat ucho - u čehož sice kvičel, ale fyzicky se malé holčičce nijak nebránil. Bratrovo zrádcovství ovšem dost vytáčelo Lisu a bylo zřejmě příčinou několika obzvláště vydařených hysterických scének. Lisa je zkrátka zvyklá být středem Tomovy pozornosti sama. Naštěstí Elišku sice významně přehlížela, ale nesnížila se k fyzické likvidaci soupeřky; maximálně jí vyrvala žádoucí hračky.

Kvůli návštěvě jsem musela předělat autobus na sedmimístný. Rozhodla jsem se naše děti přemístit do třetí řady a duševně se připravovala na kvil ubohých dítek odsunutých z matčina dosahu. Mno - pokud dítka kvílela, tak jen tehdy, když se srazila ve dveřích auta, jak se rvala do třetí řady. Musím říct, že jsem byla opět dost vděčná za autobus - sestavu "tři autosedačky s dětmi + tři dospělí" bychom do jiného vozidla soukali asi těžko. I tak jsme museli kufr otevírat veleopatrně, anžto z něj občas člověku na nohy vyhřezly různé propriety - od oblečení a plínek až po kočár.



	Z Mt. Tama je vidět několik horizontů - až po mrakodrapy San Francisca.



	Úžina Golden Gate s mrakem. V levé části je mezi kopci vidět jedna věž Golden Gate Bridge. Vlastní úžina je tak malá, že vidět není.

Návštěvu jsme povozili po našich oblíbených místech - tedy po těch, která se dají zvládnout s devítiměsíčním dítětem. Zase jsem se vrátila o rok zpět - kdy byla Lisa v tomto stádiu. Taky se potřebovala denně trošku pohybovat a vybít energii, ale neuměla chodit - takže nám bylo neustále organizovati, abychom se v pravidelných intervalech ocitali někde, kde můžme čvernožce bezpečně vypustit. Martina také musela neustále plánovat a s sebou pakovati jídlo; než začala jíst, bylo potřeba napřed nakrmit Elišku. Hluboce jsem s ní soucítila - a strašně jsem se radovala z toho, že naše děti jsou konečně velké a samoobslužné. I dvěma akvarijním rybkám se tři děti dokáží neuvěřitelně míhat - pořád někdo kňoural, potřeboval přebalit, nakrmit, uspat, probudit, převlíct, namazat, přečíst knížku, podat hračku, spravit kolej, odebrat napůl pozřenou samolepku atd. Prostě hukot.



	Tom svévolně vyhorolezil na skalku.



	Výprava pod rozhlednou na Mt. Tama.

Z našich výletů v mé akvarijní mysli zůstaly jen útržky. Třeba nádherné počasí s viditelností přes celou zátoku na Mt. Tama. Tomášek objevitel, který se řítil po cestiče před námi a najednou volal za zatáčkou, že "vylezl vysoko". Letěla jsem za ním - a skutečně - synek se vydrápal na zhruba pětimetrový rajbas. Nevěděla jsem, jestli mám být pyšná na horolezecké umění, nebo se bát, že sletí - a nebo se smát, protože Tom tam seděl jak žába na prameni a zjevně mu začínalo docházet, že sám dolů nesleze.

Bohužel počasí bylo velmi proměnlivé; bylo dost chladno a větrno, pár dní dokonce pršelo. Poslední deštivou sobotu jsme Martinu nechali doma balit (odlétaly s Eliškou v neděli) a vypravili se Tomovi koupit kolo. Lízinka samozřejmě žádala kolo taky - i půjčila jsem jí z regálu malou desítku a nechala ji ověřit, že je to příliš složitý stroj. Lisa neumí šlapat a neúspěch ji bavil asi půl minuty. Pak se jala nastupovat do plastikových autíček a byl klid. Tomášek zatím brousil po krámě na krásném šestnáctipalcovém kole. Původně jsme mu chtěli pořídit čtrnáctku - ale junior zcela kategoricky odmítnul vlézt na "malé kolo" a tak bylo vyřešeno.



	Děti na výletě v přírodě - ještě že tu mají aspoň kousek civilizace!



	Point Lobos Počasí bylo velmi proměnlivé. Na Point Lobos sice svítilo slunce, ale foukal silný studený vítr

Při placení jsme se rozhodli přidat deset dolarů za montáž - představa Sida, vztekajícího se s klíčem, a nervózního Tomáška, pomáhajícího a popohánějícího otce, nám nepřišla jako dobrý program na odpoledne. Pak konečně Tomáškovi přivezli jeho vytoužené kolo. Radostně nasednul, zabral, zbrunátněl -- a nic. S povzdechem jsem mu šla pomoc - roztlačit šlapky - a pořád nic! Kolo zkrátka nešlapalo! Kuriozní bicykl byl ozkoušen několika místně obchodními juhany a stal se terčem různých žertíků. Tomášek přitom stál v koutku a vypadal totálně zničeně - kolo už vlastnil, měl v ruce (pod zadkem) -- a zase mu ho odebrali!!! Musím říct, že mi ho bylo hrozně líto. Naštěstí mu do čtvrt hodinky vydali kolo jiné, tentokrát už normálně šlapací, a tak došlo k nápravě.

Následující týden jsme strávili nácvikem ježdění na bicyklu. Mám pocit, že ta šestnáctka je Tomovi přeci jen trošku velká, ale potýká se s tím statečně. Dva dny trvalo, než se naučil pořádně brzdit a vybírat zatáčky. Nevěřila bych, ze stroj s přídavnými postranními kolečky se dá "položit", ale skutečně to možné je. Naštěstí touha jezditi na kole je větší než Tomáškovo bolestínství, a tak zatím nedošlo k otravě z nového vozidla. Zdá se, že velociped bude úspěšnější než koloběžka a dokonce i než tříkolka. Začínáme zvažovat, že rozchodíme staré Sidovo kolo visící v garáži, Lise pořídíme vozíček a začneme vyrážet na menší výlety.



	Point Lobos



	Moře je teď na jaře průzračně čisté - ale také velmi bouřlivé

Lisu opět popadnul mamánkovací záchvat - předpokládám, že v souvislosti s návštěvou si začala zase více vážit matky. Někdy je ovšem její odmítání otce a babičky poněkud vyčerpávají (pro mě). Jindy je zase docela roztomilá. Tuhle odpoledne vstala z postele, došla do obýváku. Spatřila babičku, rozeřvala se a letěla za mnou do naší ložnice. Když konečně našla matku, pravila spokojeně "Lisa mamas" a šla se přitulit. Zkrátka mám mamase a hotovo. Doufám, že to zase poleví - od října je totiž mamas zapsaný do školky. Bude chodit do stejné budovy a ve stejné dny jako Tom; doufám, že to Lise pomůže k aklimatizaci. Strašně ráda totiž chodí do školky pro Tomáška; nemůžu ji odervat od hraček ve třídě a následně od hraček na zahrádce. Když Tom ráno se Sidem odjíždí, tak Lisa vždy ztropí příšernou scénu. Navíc se zjevně sama doma s matkou nudí. A upřímně řečeno - matka už má z tří a půl roku s dětma tiky, tak si myslíme, že Lisina školka prospěje celé rodině.



	Fotografický úlovek v zahradě misie San Juan Bautista



	Konečně pořádné kolo!

Lisa krásně mluví - používá tří- a čtyřslovné věty, mluví docela srozumitelně, krásně zpívá (na rozdíl od Tomáška, jenž zřejmě moc nemá hudební sluch). Umí číselnou řadu do sedmi, momentálně se snaží naučit barvy. A některé věci se zjevně učit vůbec nemusí - tuhle koukala z okna svého pokojíčku na kluky ze sousedství a křičela "Hi! Come on!" Jak přišla na to, že si bude zvát frajery do ložnice, to fakt nevím - a navíc na ně volala anglicky!

Přes ulici bydlí dvě rodiny, které dohromady mají pět dětí ve věku od sedmi měsíců do čtyř a půl roku, takže moji prcci mezi ně skvěle pasujou. Často tedy stačí vyjít před barák a máme úžasnou zábavu - navíc mám i možnost odskočit na chvilku domů a nechat děti pod dozorem sousedek. Myslím, že se teď dostáváme do příjemného období - děti jsou už dost velké na to, aby byly částečně samostatné, ale ještě pořád nemusíme řešit špatné známky, noční návraty ze zábav nebo nežádoucí kamarády. Tak doufám, že si to užijeme - než nastoupí Lisino období vzdoru, škola a dvojitá puberta.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]