Bojujme za práva matek 1. - 10. dubna 2006 Tom zvládá jízdu na tříkolce; Lisa závistivě pozoruje z kočárku; napjatě očekávaný příjezd babičky

	Naše vycházky nabyly s tříkolkou na čerstvosti

	Řízení tříkolky je vážná věc

Sidův pesimismus a paranoia jsou někdy k nevydržení, ovšem můj přílišný optimismus asi také. V minulém deníčku jsem si pochvalovala, jak pěkně děti spinkají spolu v pokojíčku. No, tak nespinkají. Respektive Tomášek spinká a je relativně schopen dodržet to, že je večer už zticha, aby Lisu nebudil. Lízinka žádné ohledy na nikoho nebere a oddává se nočnímu životu. Má několik scénářů, jak mi připravit noc plnou vášní, a za to, že ještě nebyla pohozena na schody nejbližšího kostela, vděčí pouze tomu, že jsem takhle ve tři ráno líná nasazovat si čočky a někam s ní jezdit. Má perfektně spočítané intervaly, v nichž ječí - vždycky vydrží být zticha tak dlouho, až si řeknu, že už je to dobrý a začnu poklimbávat. Navíc zřejmě ví, že ji ječet nenechám s ohledem na spícího Toma. Musím říct, že noci, kdy uspávám od půl deváté do deseti, pak třeba od tří do půl šesté a v půl sedmé to vzdám, protože už stejně neusnu, jsou u nás mnohem častější, než bych považovala za humánní. Hlavně, že se furt všichni ohánějí právy dítěte - jestlipak někdo někdy sepsal listinu práv matky? Pokud ne, měla bych pár návrhů:

	Lisa si užívá výjmečně hezkého jarního dne.

	Když Tomáškovi na oslavě vyhládlo, neváhal a vrhnul se na jídlo - byť cizí

Abych nebyla pouze pesimistická - zdá se, že Tomášek přeci jen hodlá část svých závazků dodržet. Jeho návštěvy školky probíhají ve větším poklidu a i sama učitelka je překvapená pokroky. Tom asi konečně pochopil, že si pro něj opravdu pokaždé přijdu. Také se u něj projevila neuvěřitelná schopnost malých dětí nasávat jazyk - Tomášek s učitelkami volně konverzuje na závažná témata jako že plastiková lžička je bílá a že si přeje sedět na zelené židli. Doma občas překvapí útržky anglických vět. Tuhle lítal po domě a sám sebe nabádal "be careful, be careful!" (opatrně, opatrně!). Nebo si postavil věž z kostek a hned se pochválil "oh, nice!". Jakkoliv tedy začátky angličtiny pro něj jsou těžké, tak si myslím, že přeci jen je lepší, když si to odbude teď, než aby byl pak za exota třeba ve škole. My sami děti anglicky neučíme - jednak mluvíme s přízvukem a za druhé považujeme za důležité, aby se od nás naučily především česky. S angličtinou skutečně spoléháme na školku a školu.

Jazyk není ale jediným školkovým pozitivem. V touze po zelené školkové tříkolce (neptejte se mě proč, ale ve školce preferuje zelenou tříkolku a na ty modré se moc nehrne) se Tom briskně naučil šlapat a teď po nás vyžaduje procházky zásadně s tříkolkou (kterou půl roku pečlivě ignoroval). Jezdí bravurně, najednou pochopil i princip řízení; když se nemůže rozjet, odrazí se nohama - zkrátka objevil nový svět rychlých kol. Musím říct, že to našim procházkám dodalo na čerstvosti. Ne, že bychom nezstavovali u každého kanálu, šneka, pampelišky či rozjeté žížaly, ale aspoň mezi těmito atrakcemi se pohybujeme svižnějším tempem. Horší pořízení je teď s Lisou. Svět z kočárku už má okoukaný, chtěla by se sama pohybovat a objevovat, a macecha jí to nedovolí. Lízinka dosud účinně šine jen po bříšku, což na zabahněné hřiště není příliš praktické. Kolínka by asi nebyla o tolik lepší, ale přeci jen by to znamenalo menší mokrou (studenou) plochu. Vzhledem k tomu, že se Lisa začala stavět a zkouší pochodovat kolem nábytku, tak nabýváme dojmu, že možná na kolínkovou fázi pohybu ani nedojde.

	Tom zvoní na historický školní zvon v Roaring camp - i ke své školce již (snad) získal pozitivnější vztah.

	Lisa se hrne do vany

Bohužel počasí nám stále nepřeje. Tom v Lízině věku trávil spoustu času na zahradě, ale zatím jsme měli snad jen jeden slušnější den. Byli jsme pozváni na oslavu Marečkových třetích narozenin. Konala se právě na zahradě, kde bylo vyndáno spousta hraček a pozváno několik desítek malých dětí. Tomášek si urval auto, později tříkolku a byl vcelku samostatný. Část dopoledne strávil v Markově domě u stolu s vláčky. Když dostal hlad, tak se chopil vidličky a zcela suverénně se pustil do jakéhosi opuštěného talíře s ovocem. Inu, na párty holt platí, že co si kdo urve, to má. Překvapila mě Lisa - obávala jsem se jejího mamánkování, ale byla tak unešena okolním šrumcem, že se chovala zcela vzorně. Dokonce se nechala chovat od cizích lidí. Zřejmě usoudila, že když je kolem tolik miminek, tak nehrozí žádné nebezpečí a může mámu pustit z dohledu.

S koncem kojení Lisa konečně snad pochopila i to, že táta se občas taky docela hodí - dokáže totiž také nakrmit. Nejvíce má ale Sida asi spojeného s koupáním. Večer tátu vítá a okamžitě se hrne do koupelny. Na rozdíl do Toma je Lízinka děsná kachna. Mytí hlavy absolvuje s úsměvem na tváři tak, že si do vany prostě lehne a je jí úplně jedno, že má ouška pod vodou, nebo že jí trošku cáká do obličeje. Doufáme, že si z ní Tomášek vezme trošku příklad - v jeho případě je mytí hlavy doprovázeno akustickým projevem zapichovaného podsvinčete.

	Lisa je velmi přísná inspektorka domácnosti

	Než se mi podařilo tento deníček uvést v život, babí přijela!

Když se zrovna neopičí po Lízince, dokáže Tomášek svá přání poměrně jasně formulovat. Když cosi zkoumal na televizních čudlíkách a byl načapán Sidem, tak se a) začal tvářit zcela nevinně a b) začal Sida vystrkovat z pokoje nekompromisním "táta mýt". Zkrátka Sid měl být v této době v koupelně a ne rušit Tomovy plány.

Usilovně se chystáme na příjezd babičky. Už jsme to i sdělili Tomovi, který moudře přikývnul a pravil "babí velký 'dlo" (babí přiletí velkým letadlem) a už se občas i dotazuje, jestli s námi babí pojede tam či onam. Já se snažím rychle přeorganizovat dům. Lízinka je odstěhovaná k Tomovi, Joe nám přišel vyrobit pořádné bytelné police do našich a dětských skříní, takže teď mi skoro nic nebrání ve stěhování různých věcí z babiččina pokojíčku na jiná místa. Jde mi to pomalu, protože děti mi nepovolí víc než půlhodinku práce (a to mi ještě u toho usilovně asistují do té doby, než mi rupnou nervy). Prozatímní drátěné police ze skříní jsem odstěhovala do garáže, čímž jsem musela garáž trochu poklidit a srovnat. Myslím, že jen vlastníci garáže dokáží pochopit, o jak hrdinský a nadlidský výkon se konalo. Ve zbytku úprav (výměna zbylých oken a stavba schodů na zahradu) nám zatím brání počasí - pořád leje a leje. Nicméně pro babičku je to základní připraveno - včetně mých plánů, co všechno stihnu udělat mezitím, co se ona bude starat o děti. Jsem objednaná k různým doktorům, mám naplánováno několik srazů; dokonce doufám, že se odvážeme se Sidem natolik, abychom si došli sami na stěnu, či dokonce na večeři.

Copyright © 2006 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.