Roztěkané zápisky březen 2004 Vlastně se nic neděje a přitom jsem neustále v kalupu.

	Skládací tělocvična, jejíž dvojče způsobilo letištní anabázi

	Ložnice se závěsy. Přísahám, že závěsy i povlečení jsou tmavě modré, nikoliv černé

2. března
Začalo vysloveně letní počasí. Odjíždí babička. Výbor k vyprovození babičky se skládá z mé maličkosti a Tomáška. Tomášek cestou na letiště spí. Tomášek spí, když stojíme ve (špatné) frontě k Delta Airlines, spí i v opravné frontě k Lufthanse. Prospí mojí anabázi s dárkem pro budoucí mimčo mojí sestřenice. Klučina u odbavení slíbí toto zavazadlo navíc vzít bez poplatku, nicméně doporučí, abych ho nechala zabalit do fólie, aby se neušpinilo. Během balení se vynoří dva páni, kteří mi sdělí, že jsou od zavazadel, a že se jim skládací gym zamotá do pásů a proč jsem si na to raději nevyžádala krabici. Sarkasticky pánům děkuji s tím, že tohle mi mohl někdo říct, než jsem nechala nešťasnou dětskou hračku za pět dolarů zabalit. Pánové krčí rameny a odcházejí. Balič si odmítne vzít mých pět dolarů a přeje mi šťastnou cestu. Tomášek stále spí. Následuje loučení s babičkou - i to Tomášek prospí. Myslím, že se jako člen výboru k vyprovození babičky vůbec neosvědčil. Následují týden mi své spaní na letišti náležitě "vynahradí". Aby ne, když je tak strašlivě šizen - najednou se musí spokojit s nudnou matkou jako jediným zdrojem zábavy - a tak ječí a ječí a ječí.

3. března
Vypravujeme se na "úřad" podat žádost o Tomův pas. Máme na vybranou, zda půjdeme na poštu, nebo na městský úřad v Kocourech. Odmítám mít cokoliv společného s poštovním úřadem; takže frčíme do Los Gatos. Volba to je zcela zjevně správná - jsme jedinými zákazníky, Tom oblažuje jihnoucí úřednice svůdnými pohledy, všechno jde jak na drátkách.

5. března
Postupující jaro odhaluje zásadní problém s naší ložnicí. Od podzimu máme nádherné francouzské okno na zahradu, které dělá z původní vězeňské cely vzdušný prostor. Ovšem ložnice je otočená na východ. Což o to, my bychom to nějak snesli, ale Tomášek tvrdě trvá na tom, že za bílého dne se nespí; je třeba obveselovati miminko. Uchylujeme se k nečisté hře a kupujeme tmavě modré závěsy. Nevím, jak moc fungují na Toma, protože já teď ráno spím velmi tvrdě. Závěsy se tedy osvědčily.

	Sid a Tom na Point Reyes

	Krajina na Point Reyes nám jaxi připomíná severní Evropu; Carol si vzpomněla na Anglii, já na Norsko.

11. března
Již dva týdny jsou příšerná vedra. Beru Tomáška na obligátní dopolední procházku, vzdávám po deseti minutách - já splavená, Tomášek splavený a ječící. Vypravuji se na návštěvu za Petrou a Lukáškem. Jednak jsem je dlouho neviděla, jednak vím, že u nich doma je chladněji a v okolí jejich domu se dá jít na procházku ve stínu; především pak doufám, že si vyškemrám jejich autosedačku. Tomovi je jeho sedačka už zoufale malá, Lukáškova mi přišla větší a Petra ji už pro Lukyho nepotřebuje. Bohužel sedačka není nijak větší, ale je trochu jinak polstrovaná a má volnější pásy. Nicméně se loučím s představou, že bychom ji mohli vzít za dva měsíce do letadla - to už Tom určitě vyroste i z téhle.

13. března
Hroch již několik týdnů hudruje cosi o tom, že je Hrocha třeba venčiti. Proto po složitém plánování vyrážíme na Point Reyes. Tentokrát volíme procházku daleko před majákem a vydáváme se k laguně a k moři. Tomášek ve slušivém letním kloboučku budí velkou pozornost. Hroch nesoucí Toma funí. U moře mi připadá chladněji a tak přidávám Tomovi další vrstvu. Ten, znaven silným mořským vzduchem usíná. Sice mám pocit, že jsme většinu výletu strávili krmením potomka, nicméně Tom se dožaduje dalšího přísunu potravy ještě v zácpě na Golden Gate bridge. Kapitulujeme a krmíme necelých 60 mil od domova znovu.

	Venkovský vzduch je velmi silný a omamný.

	Laguna Abbotts se vyznačuje velmi zvláštním světlem.

20. března
Dorazil Tomáškův americký pas. Můžeme koupit letenky na výlet do Evropy!!! Večer doráží moje kamarádka Pája s manželem Radkem. Jeden večer nám nestačí k probrání všech událostí posledních dvou let, Pája navíc čeká začátkem června holčičku, takže kromě normálních drbů můžeme probírat ještě miminka. Tomášek se vyznamenává a jak už tradičně, doprovází naší večeři hurónským jekotem. Nejsem si jistá, zda strach před akustickými projevy našeho synka není nakonec hlavním důvodem, proč návštěva odjíždí v neděli zrána raději bez snídaně.

21. března
Zdá se, že venčení Hrochovi nestačilo. K narozeninám dostávám knihu Care and Proper Feeding of Husbands (a já myslela, že příručka k chovu Hrochů, která praví, že Hrocha je třeba řádně krmiti a venčiti, je čistě hypotetická).

22. března
Tom předvádí meresjeva - táhne nohy po zemi, ale už se dokáže nějak přepíďalkovat o pár desítek centimetrů. Většinou tak, že se nohama odráží od nějakého stabilního předmětu - podpěr tělocvičny či mamky. Nakonec vždy zapomene jednu ručičku pod bříškem a skončí to celé vzteklým řevem a poslintáním širého okolí.
Venku se konečně ochlazuje a začíná být snesitelně. Můžeme se s Tomem vrátit k poledním procházkám.

	Tak jsem se pokusila koupit Tomáškovi MODRÉ pyžamko. Radek vyhrknul, že Tom vypadá, jako kdyby zrovna uprchnul z Alcatrazu...

	Naše miminko si umí hravě poradit, i když je mamka už mimo provoz...

27. března
V poledne oblékám potomka a následně předávám Sidovi. Jdu si lehnout. V půl třetí jsem vzhůru a spřádám katastrofické scénáře ohledně toho, co vše se mohlo za dvě a půl hodiny mého "bezvědomí" přihodit mému ubohému miminku (hlavně mě zaráží, že Tom už dávno hladovým jekotem nepřinutil Sida k ústupu do domečku). Nakonec nevydržím a volám Hrocha na mobil. Ten se samozřejmě diví, prý už jen nabere benzín a jsou hned doma. Večer vleču Sida do Babies R Us na obhlídku autosedaček. Tomovi je jeho nynější sedačka těsně k hraně hlavičky, definitivně se loučím s představou, že by mu vydržela ještě na cestu do Evropy. Samozřejmě, že sedačku, která by se nám líbila, nemají. Stejně jako dalších asi pět věcí, které jsme chtěli. Nakupovat o víkendu je prostě k ničemu.

28. března
Můj společenský život nabírá obrátky! Tentokrát máme na návštěvě Ivu s Aaronem. Sid peče naložené krevety na grilu. Takto upravené mi chutnají natolik, že se přenesu i přes to, že vypadají jako tlusté žížaly s nožičkami. Tomášek sedí s námi pod slunečníkem, rozvaluje se v houpacím křesílku a kdyby v posledních dvaceti minutách nedostal vzteklý záchvat, troufala bych si ho označit za vzorné společenské miminko. Takhle se obávám, že má poněkud antikoncepční účinky.

29. března
Tomášek má hlad. Takový, že mě ohryže doslova na krev. Zřejmě mu nijak extra nezachutná, další dva dny se kojení vyhýbá na sto honů, zato svoje flašky sleduje láskyplným pohledem. Obávám se, že s kojením je definitivně ámen. Otesánek má určitě přes osm kilo, to znamená, že potřebuje zhruba litr a půl mléka denně. Zdá se, že v tomto směru už nemohu sloužit.

Copyright © 2004-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.