Mateřská dovolená? leden 2004 Termín musel vymyslet značně zabedněný muž, který se nikdy nestaral o malé miminko.

	Taková mateřská dovolená dá jednomu až dvěma docela zabrat.

	Mámo, nos mě!!!

Termín "mateřská DOVOLENÁ" musel vymyslet hodně zabedněný muž, který se navíc nikdy nestaral o malé miminko. Osobně si pod slovem "dovolená" v poslední době představuji něco s palmami, vlahým vánkem, teplým mořem, obrovskou postelí a nevtíravým personálem. Pokud by se tam měla vyskytovat nějaká miminka, tak zásadně čistá, voňavá, usměvavá a ne častěji než na dvě hodinky denně. Česká mateřská je (mizerně státem) placená až po čtyři roky - stát Kalifornie proplácí šest týdnů volna. Takže už žádnou dovolenou nemám a tudíž si, pravda, už nemám nač stěžovat.

Co jsem si tak všimla, ženy si většinou stěžují na to, že se při mateřské nudí a že žijí v sociální izolaci. S tou nudou bych souhlasila jen částečně. Dvakrát týdně chodím lézt na umělou stěnu, dvakrát týdně na procházku se sousedkou Cindy, o víkendech podnikáme něco se Sidem, a když k tomu občas musím skočit do krámu pro další balík plen nebo trochu větší pyžamko, tak vlastně nestíhám. Do toho občas nějaký úřad, oprava na domečku - a najednou zjišťuji, že s Martinou Křenovic jsem se neviděla už několik týdnů, protože nemám čas. Taky jsem ještě ani jednou nebyla na józe pro maminky s miminky, ani v maminkovském klubu, ani na miminčích masážích, jak jsem si v těhotenství plánovala. No, pokud sociální izolace znamená, že bych mohla třeba dvě hodiny ležet sama v posteli a číst si knížku, tak sem s ní. Přesto se občas nudím - třeba když je pět hodin a Tom nepřestal od rána vřískat; to bych opravdu uvítala nějaké zpestření programu. Také na kojení neshledávám nic extra zábavného. K tomu si však můžu alespoň pustit televizi, číst knížku, jíst večeři, konverzovat se Sidem, telefonovat atd.

	Tak bude si se mnou někdo hrát, nebo co???

	Díky fénu se z nenáviděného koupání stal zážitek pro labužníky

Jak jistě víte, nákupy potravin a vaření u nás obstarává Sid. V současné době ho k tomu vede především pud sebezáchovy - od té doby, co máme Toma, tak by se stejně teplé večeře nejspíš nedočkal. Na mě zbývá ten ostatek domácích prací. Původně jsem si říkala, že jednou týdně vyprat (těch pár Tomových maličkých kousků by se vešlo v pohodě do pračky k našemu oblečení, ne?) a občas setřít podlahu bude brnkačka. Ovšem "pár Tomových kousků" znamená tři plné pračky týdně navíc. Nechápu, kde se to bere, ale kromě toho, co Tomášek zvládne znečistit sám sobě (oblečení, povlečení), tak dalekonosným zvracením obvykle obsáhne i cíle jako: moje záda (za den klidně třikrát), polštář, peřinu a prostěradlo na naší posteli, sedačku, koberec (ten jediný, který máme) atd. Občas mu proteče plína, občas se počůrá při přebalování (na ČISTÉ věci, pochopitelně), takže objem našeho prádla se s příchodem třetího člena domácnosti asi tak zešestinásobil. I když tuhle se mu podařilo velké kouzelnické číslo - počůral si hlavu aniž by zasáhnul cokoliv dalšího (např. svoje tričko).

S úklidem je to také zajímavé. Před pár dny jsem zjistila, že Tomášek miluje vysavač, takže teď jako uklidňující terapii nasadím Toma do nosilky a luxuji. Myslím, že nikdy se u nás neluxovalo tak často jako v posledních pár dnech. Tomášek vůbec miluje hlučné věci. Naprostým favoritem je fén. Kromě toho, že hučí, tak ještě teple fouká a to náš labužník úplně přede blahem. Možná, že právě díky fénu vzal Tomášek konečně na milost koupání. Nicméně ve mně bují temné podezření, že korunní princ se otravuje s nudnou matkou natolik, že by vzal zavděk i mnohem nepříjemnějšími procedurami.

	Jak si kdo ustele... Tomášek trénuje přetáčení nejusilovněji ve spánku.

	Ubohé, týrané dítě (viz. škrábanec na tváři) si hoví v houpačce.

Tom je totiž momentálně ve fázi, kdy by chtěl něco zajímavého podnikat a neumí to. Hračky ho stále ještě nezaujmou a tak si s nimi nehraje, přitom už je poměrně velkou část dne vzhůru. Asi tak půl hodiny ho dokážu zabavit tím, že ho dám do houpačky (půjčené od Cindy) nebo do vibračního křesílka (půjčeného od Petry), nebo se s ním koulím po zemi v obýváku (ten si půjčovat nemusím), ukazuju mu hračky a dělám ze sebe kašpárka. Pak mně dojde inspirace a energie a Tomáškovi trpělivost a následuje fáze "mámo, nos mě". Když mám štěstí, vezme Tom zavděk babyvakem. Když ne, nezbývá než vláčet juniora v poloze ležícího střelce - tj. bříškem na mém předloktí. Někdy nezabere ani ležící střelec, to pak následuje představení "zoufalé opuštěné miminko" - tj. Tomášek, který pohrdnul všemi hračkami a dostupnými zábavami, leží v postýlce, řve jak tur, žalostně třese oběma bradičkami a ručičkama si zlomyslně rozškrabává obličejíček do krve, abychom měli jo kruté výčitky svědomí. Díky svým ostrým nehtům vypadá jako surově týrané dítě. Já zase (s rozškrábaným výstřihem a prsama) jako flagelantka nebo vyznavačka sado-maso hrátek.

	Což o to, kamarády by tady Tomášek měl, i když o něco málo starší...

	... teď už jen vylézt z kočárku a naučit se hrát si. Zájem o seznámení je na obou stranách zcela zjevný.

Poslední měsíc je také ve znamení boje o mléko. Nezbývá než konstatovat, že na harmonogram dodávky mléka máme s Tomem diametrálně odlišné názory. Moje tělo se nejvíc snaží v noci a během dopoledne; Tomášek by nejvíc baštil večer. Nakonec jsme situaci vyřešili příkrmem. Tom stejně dostával večer trochu mlíčka s vitamíny, tak teď dostává trochu víc. Spokojenost je zatím na obou stranách - já nejsem tak zoufale ožraná a Tom pak klidně spinká. Akorát mi došly zásoby mateřského mléka, které jsem mrazila v době, kdy byl Tomášek ještě v nemocnici, takže zkoušíme mléko umělé. Naštěstí se zdá, že Otesánek není nijak vybíravý. Strava mu zcela zjevně svědčí, 28. ledna vážil 5,47 kg - tj. za měsíc přibral 1,30 kg. Má to i své nevýhody - tuhle jsem se ráno vyplížila z ložnice, zanechavší v manželské posteli spící dítě a manžela (hrneček ranní kávy nerušený řevem patří k natolik ceněným okamžikům, že kvůli němu oželím i trochu spánku). Sid se vypotácel za dalších asi deset minut s tím, že Tomášek tak strašně třese postelí (a to máme bytelnou ocelovou konstrukci), že se tam nedá spát. Dodneška nechápu, jak může pětikilové miminko otřást dvacetkrát těžším Hrochem. Je ovšem možné, že Tom trénoval otáčení, které se mu už občas zadaří. Chlubila jsem se spřáteleným matkám, ovšem místo gratulací ke geniálnímu potomkovi se mi dostalo pouze vyjádření upřímných soustrastí k tomu, že se smím vzápětí proměnit v matku-stíhačku.

Copyright © 2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.