Vánoce a jiná zemětřesení

Vánoce a jiná zemětřesení
7. - 31. prosince 2003
Takové svátky dokážou otřást i otrlejšími povahami...



	I když ty dva největší balíky jsou pro mě a pro Sida, tak na množství dárků vyhrál Tomášek

Letošní vánoce se blížily mílovými kroky a mně bylo brzy jasné, že v klasických českých disciplínách, jako je dvacet druhů cukroví a umytá okna, opět neuspěji. Jsem ale holka šikovná a i když nevím, co mě to loni osvítilo, našla jsem v kredenci krabici s loňskými perníčky, takže jsem mohla odbourat hlavní důvod (výzdoba stromku) šílení u válu a trouby. Martina mi navíc slíbila pár kousků cukroví, abych měla na ozdobu svátečního stolu. Vánoce tedy mohly vypuknout (z předchozích let mám vyzkoušeno, že Ježíškovi, tak jako většině mužských, jsou neumytá okna a nevygruntovaná domácnost srdečně putna). Sid navíc koupil tác s curkovím v Costcu a i když nebylo zdaleka tak voňavé, jako to domácí, tak určitě přispělo ke sváteční náladě a určitě s ním nebylo nic špatně. To teda soudím dle toho, že do něj na Štědrý den ráno napochodovali mravenci, takže jsme první hodiny slavnostního dne trávili přebíráním cukroví a stopováním, odkud se ty potvory zase vynořily. Mravenci jsou takové naše zimní prokletí - jakmile naprší, hmyz usoudí, že by se mu lépe bydlelo v suchém domečku, a začne hledat, kde se utábořit.



	Zdá se neuvěřitelné, kolik klumprů sebou stěhujeme i na malou procházku

To ale předbíhám událostem. O víkendu před vánoci jsme vyjeli do kopců koupit stromek na farmě. Vzali jsme s sebou Pavlíčkovy (Adam, Petra a Lukášek) a já jsem si představovala, jak budeme svorně s prckama brouzdat mezi stromky a vybírat ten nejkrásnější a klidně klábosit. Výsledek vypadal ovšem úplně jinak. Miminka zavřená v autě a klející, mokří rodiče brodící se bahnem ve strašlivém slejváku a snažící se naložit stromky bez toho, aby jim všechna voda z jehličí stekla za krk. My jsme se navíc letos se stromem nějak rozšoupli, takže doma následovala chvilka tichého modlení, aby se nám vůbec vešel do obýváku.



	Ty dvě visící nožičky jsou prosím náš Tomášek na procházce u moře

Těsně před vánoci jsme měli původní termín porodu. Tomášek zřejmě taková data vede pečlivě v pozornosti, protože nám během dvou dnů vyrostl z novorozeneckých velikostí plen a oblečení. Samozřejmě máme radost, i když já osobně bych uvítala, kdyby se jeho růstové spurty napříště obešly bez zoufalého okusování mámy. Začíná mě děsit představa toho, jak po odstavení sháním podprsenku s košíčky velikosti a tvaru futrálu na deštník... Jak nám Tom roste, začali jsme ho "zvykat na ježdění na výlety". Zatím pouze rozšiřujeme akční radius našich procházek, ale už jsme byli na pláži u moře a dvakrát na houbách v lese. Původně jsem myslela, že do terénu budeme Toma nosit v šátku, ale asi jsem úplně tupá - navzdory návodům a instrukcím (ano, obtěžovala jsem známé šátkonositelky i po internetu) jsem zatím dostala akorát sebe i Toma do stavu hysterie - Tomášek holt neumí číst v návodech a tak se ještě nedozvěděl, že se mu má pobyt v šátku líbit a že ho má uklidňovat. Inu, co naděláme. Zachránila nás Petra, která byla po narození Lukáška obdařena hned dvěma vaky na nošení dětí a jeden nám přenechala. Náš kočárek plní svou funkci bezvadně v městském provozu (skládání do kufru, lehká ovladatelnost), ale do jakéhokoliv terénu horšího než hladký asfalt se prostě nehodí. Díky nosítku můžeme tedy Toma vláčet i do drsnějšího prostředí. V prosinci u nás nastává houbařské období a brouzdání po lese si prostě nemůžeme nechat ujít. Má to i další efekt - Sid, náš hlavní nosič, si konečně může ozkoušet radosti "těhotenského" života. Najednou je to on, kdo funí i na rovině, kdo se nadměrně potí a kdo si nemůže zavázat tkaničky.



	Tomáškovi se v babyvaku zjevně líbí a většinu doby proklimbá

Tomášek je samozřejmě děsně krásný, například u mého zubaře už má svůj fanklub. Doháníme to, co se v mé dutině ústní odkládalo po dobu těhotenství, takže jsem již přesně obeznámena s počty a věky dětí všech pracovnic ordinace a Tomáškovi se dostává nezřízeného obdivu. A také podávání dudlíku, houpání a jiných drobných posluh, když zrovna trpím pod vrtačkou. Naposledy se mu ovšem náš pobyt (skoro dvě hodiny) zdál příliš dlouhý a dožadoval se sváči tak vehementně, že jsem nakonec kojila během zubního ošetření. Pokud také patříte k Tomáškovým obdivovatelům, tak vězte, že nyní jsme shromáždili všechny Tomovy fotografie z deníčků, plus spoustu "bonusových" navíc na tuto stránku.



	Tomášek se snaží pozřít Bářin rukáv v marné víře, že se takto prokouše k mlíčku

Těsně před vánoci jsme tu měli zemětřesení. Dost mě to zaskočilo, a to především proto, že já jsem žádné nezaregistrovala. Sidův kontrolní telefonát mě tedy docela překvapil. Ještě více potom reakce z ČR. Zdá se, že udeřila mediální okurková sezóna, takže jsme se od příbuzných dozvěděli, že jsme vyděšení, bojíme se stoletého zemětřesení a tak dále. Inu, člověka vždy překvapí, co se o sobě dozví od těch ostatních.

Štědrý den u nás probíhal především dle Tomáškova rozvrhu. Chtěli jsme alespoň slavnostní večeři sníst v klidu. Sice jsem Tomovi na sváteční stůl "prostřela" flaštičku na mlíko, ale vroucně jsem doufala, že náš hudrátor bude tiše spinkat. To se nakonec částečně podařilo. Dárky si se Sidem dáváme spíše symbolické, takže pod stromečkem toho měl nakonec nejvíc Tomášek, a to nepočítám dárky, které dostal od ostatních lidí. No a nás čekal na vánoce báječný dárek od Tomáška - 23. prosince se rozhodl, že v noci je třeba se řádně vyspat a od té doby to více méně dodržuje. Musím říct, že osm hodin spánku s pouhým jedním přerušením na důkladné kojení se mnou dělá zázraky.



	Šmudla se seznamuje s Tomáškem

Na Boží Hod jsme byli tradičně u Křenů. Letos jsem byla docela napnutá, jak zvládneme Tomáška a Šmudlu. Šmudla je pes hodný, nicméně velmi společenský a veškeré návštěvy ho uvádějí do extáze. Představa, jak skáče Tomovi na hlavičku a hravě mu ohryzává nožičky, mě děsil už pár dní předem. Ovšem zase se ukázalo, jak málo Šmudlu znám. Tomáška v sedačce si velmi zvědavě, ale také velmi opatrně očuchal. Nevím jak, ale zdá se, že pochopil, že Tom je miminko, které se nesmí vyděsit. Potom celý večer Tomáška ohleduplně sledoval, a občas s ním konverzoval. Zdá se, že Šmudla je jediný, kdo dokáže s Tomem mluvit jeho jazykem - kníkání, vrnění, mlaskání - to všechno má náš oblíbený pes také v repertoáru. Akorát ho fakt mrzelo, když jsem Toma kojila - začal mě tlapkou hrabat na koleno, aby mě upozornil na svou přítomnost. Nakonec se musel spokojit s ujištěním Martiny, že u nich v rodině je on stále ten nejdůležitější člen a že si zachoval nehynoucí přízeň a obdiv.



	Taková rodinná fotografie...

Devětadvacátého prosince jsme byli s Tomáškem na dvouměsíční kontrole, která odhalila, že náš Otesánek přibral za pětadvacet dní dvě libry a dvě unce (zhruba kilo). Takže teď má Tom přes čtyři kila a roste a mění se každý den. Těsně po Silvestru se začal cíleně usmívat, i když se zdá, že miss sympatie zatím vyhrává prso. Nepřestávám doufat, že si někdy všimne i skromného pokračování mlíkárny - vlastní mámy.

No a úplně na konec tohoto deníčku bychom vám chtěli popřát do nového roku. Přiznám se, že já jsem Silvestra prospala, pamatuju si, že mi Sid o půlnoci přál všechno nejlepší, ale já byla fakt tuhá jak veka. No neva, my si stejně na nějaké extra oslavy nepotrpíme.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]