Rodinné poklesky 1. - 11. února 2003 Nikdo nejsme dokonalý, aneb každý má své hříšky |
Rypouš sloní takhle se Kaliforňani rozvalují u móře... |
Jistě jste si všimli, že máme svoje drobné hříšky a úchylky. Kromě Hrochovy afinity k jídlu u nás letí výlety, balóny, fotografie a internet.
První žádostivosti není tak těžké vyhovět. Stačí skočit do Vozíku a tradá. Navíc únor je prima měsíc na výlety po okolním pobřeží. Letní mlhavé inverze jsou hudbou dávné minulosti. Kopce jsou zelené, moře interesantně bouřlivé a západy slunce ozvláštněné oblačností. Když se navíc vyčistí trochu vzduch, je vidět do daleka. Prostě ideální doba na návštěvu Point Reyes.
takhle to vypadá, když kouknete balónu pod sukni |
Bohužel prozřetelná správa parku usoudila, že je třeba zlepšit servis, a tak uzavřela park pro motorová vozidla a zajistila autobusovou kyvadlovku k majáku (pochopitelně za příplatek). Nechtělo se nám čekat na autobus ani jezdit s davem ostatních turistů a být časově omezeni ve výběhu. Místo návštěvy majáku jsme tedy zvolili prostou procházku po pobřeží. Jako obvykle stačilo nastoupat pár metrů do kopce a byli jsme sami uprostřed nádherného dne, sto metrů pod námi příboj olizoval plážičku na úpatí útesu a slunce se nás snažilo ze všech sil připálit. Dole se navíc na písku rozvaloval rypouš sloní - a nevíme, jestli byl tak flegmatický nemocný, nebo trpěl exhibicionistem, ale vydržel, dokud jsme nesešli z útesu a nepřišli si ho vyfotografovat.
Pohled z balónu od Morgan Hill směrem k San Jose. Dálnice číslo 101. |
Štěstí s počasím pokračovalo i další týden. V sobotu v sedm ráno jsme klepali kosu v Morgan Hill v klasicky zimním mrazivém úsvitu a pomáhali vybalit balón jménem Alpenglow. Jeanne a Tom tentokrát neměli žádné klienty a tak jsem se na první let s Jeanne vešla já, a Sid si střihnul pánskou jízdu s Tomem. Samozřejmě, že kluci museli letět výš a déle, a pokud vím, tak nejdůležitějším pilotním počinem bylo plivání dolů (pochopitelně, že ze zcela legitimních důvodů a to za účelem zjištění směru větru ve vzdušných hladinách těsně pod balónem).
Tom pilot bez bázně a hany |
V té době byl už náš manželský život již několik dní ruinách. Jedna z mých virtuálních kamarádek mi poradila stránku, kam chodí amatérští fotografové, vystavují si tam svoje fotky a sžíravě kritizují a bodují obrázky ostatních. Sid tam hned ve čtvrtek šoupnul jeden obrázek a pak to celý večer proklikával, a sledoval, jestli mu přibývají body. Asi v půl jedenácté jsem ho sice dotáhla do postele, ale o půlnoci už zase vyskočil a asi do dvou napjatě čučel do monitoru. V pátek jsem se, pro velký úspěch, přidala já.
Jasně, je to opravdu spíš masochismus, zvlášť když všichni ti totální amatéři nejsou schopni občas docenit naše perfektní obrázky! Je pravda, že se asi dost vymykáme klasické fotografické komunitě. Jsme spíš turisti, kteří fotí pěkné věci okolo, než puntíčkářští umělci, co se vydrží dny a týdny vracet na stejné místo, aby našli to správné světlo a atmosféru, hodiny aranžovat jeden uschlý bodlák vedle odrolené omítky, popřípadě nutit nějakou ubohou nastydlou s(v)lečnu, aby se zkroutila do jakési fyziologicky nemožné polohy.
Vesměs jsme ale získali spoustu dobrých rad a postřehů a taky máme pocit, že
ty naše fotky konečně došly nějakého uplatnění.
K našemu životu patří i moje pracovní zážitky. S údivem sleduji, čeho všeho je schopný homo sapiens, odrůda Korejský Nadřízený. O některá pozorování a drobné zážitky bych se s vámi ráda občas podělila:
Krátce po návštěvě Nejvyššího Poloboha jsme zase takhle seděli na naší každodenní schůzi (ano, i ve firmě o celkovém počtu tří lidí je třeba každý den prosedět hodinu nad závažnými problémy typu který druhu kancelářských svorek je vhodno objednávat), a šéf nadnesl palčivý problém. Jak má celý den pracovat, on, chudák, zodpovědný za provoz celé firmy (opakuji, o celkovém počtu tří lidí, jeho v to počítajíc), když ho ráno vítáme obyčejným "dobrý den"? Sice chápe, že my máme své problémy, ale je neprofesionální tahat je na pracoviště. I přál by si, abychom ho ráno vítali nadšeně.
Copyright © 2003-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved. |