Blednové Blues Leden 2003 Když zrovna nelyžujeme, sbíráme podpisy na důležitou petici |
Po kopcích se rozběhlo kalifornské jarní nadělení... |
Taky máte pocit, že leden je nejdepresivnější měsíc v roce? Vánoce v nenávratnu, do práce za tmy, z práce za tmy, pravé poledne připomíná soumrak v zemi Mordor a do dalších svátků nebo prostě alespoň nějakého příjemného bodu k těšení daleko. Ani mně se pocit lehké kocoviny z podzimních a zimních svátků nevyhnul. A to tady máme zimu fakt optimistickou. Díky srážkám se zazelenají kopce, narodí se jehňátka, telátka, prasátka, koloušci a všeliká jiná havěť, začnou pomalu kvést stromy. Jasmíny i cibulky, co nasázela maminka na zahrádce, se zaradovaly a ozelenily betonovou plochu našeho dvorku.
Nás to ale ani moc netáhlo po výletech. Nějak nám Nové Mexiko pustilo cestovatelskou žilou a v deštivém či mrholivém počasí by stejně jeden zalezl raději za pec. Absolvovali jsme pár půldenních či jednodenních výletů - na houby, k moři a na lyže. O Kirkwoodu jsem tu psala už mockrát, ale tentokrát jsme udělali experiment s jiným lyžníkovištěm.
Úplně původně to začalo tím, že nás pozval na lyže Don. Naplánováno to měl na den, kdy se hraje Super Bowl, což znamená, že většina "sportovců" i gaučózních odborníků sedí u bedny a čučí na fotbal. Dalo se tedy předpokládat, že výše jmenovaní se nebudou ochomýtati po horách. A pokud by nás toto ani nepřesvědčilo, vytáhnul Don další trumf - můžeme jet jedním autem (tím jejich), čímž by NÁM odpadla osmihodinová šichta za volantem.
Sid, Carol, Don, William a Bear Valley |
To samozřejmě znělo lákavě, ale bližší ohledání ukázalo, že Don chce jet v pět ráno, což by pro nás znamenalo vstávání v půl čtvrté. Osobně považuji už vstávání v 6:50 do práce za nehumánní, jakýkoliv rannější termín bych asi nepřežila. Navíc máme zkušenosti s naší měkkoňovitostí - po pěti hodinách lyžníkování jsme totálně vyřízený, takže nám opravdu stačí dorazit na svah v poledne - do zavíračky toho máme plný kecky tak jako tak. To víte, žádné fronty na vlek, ve kterých by si člověk od lyžování odpočinul.
MAXIPES FÍK NA HRAD! | |
|
Na lyžovačku v Bear Valley jsme byli docela zvědaví. Medvědí údolí je o jeden hřeben jižnějí než Kirkwood - teoreticky vypadá blíž, ale praktická doba jízdy vyjde nastejno. Don bral s sebou část rodiny (ženu Sally a nejmladšího syna Williama) a vybral tuto lokalitu, protože je víc uzpůsobená pro začátečníky. Konečně - poprvé v životě - jsem si mohla na lyžích připadat jako děsný borec. Než jsme (v naše obvyklé poledne) dorazili, vylyžovala se Sally s Williamem natolik, že vyhlásili polední pauzu. Don se přidal k nám, nadrženým na sníh. Ukázalo se, že je stejně jako my lyžařem-krajinářem, kterému nevadí se zastavovat, občerstvovat, kochat a klábosit. Takže jsme si to náležitě užili. Později se k nám přidal William, ale mám pocit, že ten si zas tolik neužil, zvlášť když jsme se ocitli na hraně černé sjezdovky, kterou bylo třeba přeplužit, aby se mohlo pokračovat po modré. William byl ten den více méně poprvé na lyžích, čili vlastně nakonec prokázal spoustu osobní odvahy.
Lyžování nám přineslo jistou světlou lednovou chvilku, ale hned následovaly další deprese. Takovou poměrně neveselou událostí byla návštěva Hlavního Potentáta v naší pobočce Slavné Korejské firmy. Již minulý rok jsem psala o neuvěřitelném déjà vu - svět Černých Baronů a Švejka věčně živý! Za ten rok ve mně posílilo přesvědčení, že naše pobočka je buďto "trafikou" za zásluhy, nebo naopak odkladištěm pro jednoho nepohodlného soudruha. To, že jsme za celý rok neuzavřeli žádný pořádný byznys, jsme v hektických třech dnech před příjezdem Hlavního Potentáta vynahrazovali zvýšenou očišťovací a zkrášlovací aktivitou. Nakoupily se a zarámovaly obrazy (dle mého názoru příšerné, ale já nemám ten správný vkus jediného civilizovaného - rozuměj korejského - národa); objednal se servis, který dodal zelené rostliny a který se o ně bude pravidelně starat; sehnal se ten jediný pravý a správný korejský ženšenový čaj; po sérii nedorozumění, kdy se v 8:30 "srána" zdálo, že nebude jediný tác občerstvení, jsme měli v 9:00 občerstvení od dvou firem. Potentát nehnul brvou nad výzdobu, odseděl si hodinu a půl v zasedačce vystaven přednáškám o budoucích úspěších, načež odkvačil na letiště. Vzhledem k tomu, že on sám se občerstvení ani netknul, nemohli se tknout ani podržtaškové a vše nám zůstalo na krku. Kdybych v něčem takovém neprožila prvních třicet let svého života, připadla by mi možná zmíněná šaškárna zábavnou. Takhle mám z ní jen pocity neurčité úzkosti.
Přehled denních zpráv tuto úzkost nijak neeliminuje. Obzvláště česká media mi přijdou značně tristní. Pozorně jsem sledovala volbu - nevolbu prezidenta. Přiznám se, že nad titulkem "Strany hledají kdo porazí Klause" mě značně zamrazilo. Galerie jeho protivníků mi přišla o třídu až pět horší než on sám a fakt mě nenapadá, kdo by mohl být lepší než on. Oproti vysloužilým aparátčíkům typu Zeman se alespoň umí oblíkat, chovat a domluví se anglicky. Přijde mi smutné, že by nový prezident měl být definován především tím, že NENÍ Klaus. Třeba jako když nevýrazný Chirac vyhrál ve Francii jenom proto, že není Le Pen. Bohužel se zdá, že může být i hůř. Pod vlivem mediální kampaně kolem případné kandidatury Karla Gotta navrhuji ustanovit hnutí MAXIPES FÍK NA HRAD! a začít sbírat podpisy.
Copyright © 2003-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved. |