Patnáct set mil k Bílým pískům (2/3)

Patnáct set mil k Bílým pískům (2/3)
28. - 29. prosince 2002
jak jsme viděli kaktusky a rachejtličky, imigrovali uprostřed Spojených Států, málem spali pod mostem - a nakonec i stanuli v Bílých píscích



	Saguaro NP nevěděla jsem, které z fascinujících kaktusků fotit dřív...



	Kaktus soudek Podobnost (soudkovitost) jest čistě náhodná.

Tusconské ráno nás zastihlo ve stavu poměrně zdrchaném. Dva dny za volantem začínaly být znát. Zatoužili jsme shlédnout historické centrum a nechali se zmást šipkou "Old Tuscon". Když jsme se už nějakou dobu hrabali serpentýnama mezi obrovitými kaktusy, došlo k bližší konzultaci s mapou, která odhalila, že neexistence starého (jistě zajímavého) města není způsobena mými chabými navigačními schopnostmi, nýbrž faktem, že šipka na dálnici ukazuje na Old Tuscon, ovšem zapomíná připojit, že se jedná o Old Tuscon Studios, postavená v roce 1939 pro natáčení filmu Arizona. Nám se ovšem nechtělo do muzeí a studií, obzvláště proto, že denní světlo nám konečně odhalilo Arizonskou krajinu, kterou jsme předchozího dne díky brzkému soumraku neviděli. A protože hned u Tusconu je Saguaro NP, bylo rozhodnuto.

Z nějakého důvodu jsem si saguaro, typický arizonský kaktus, představovala mnohem menší. V průměru desetimetroví zelení fešáci mě značně překvapili. Park Saguaro je poměrně maličký. Vede tudy jednosměrná obvodová silnička, na jejíž krajnici se dá občas parkovat (ale tak jedno dvě auta), ale zato jsme byli téměř jediní, kdo nefotil pouze z okýnka automobilu a tak jsme měli většinu parku sami pro sebe. Mohli jsme se procházet mezi kaktuskama a koukat na hnízda, která si vykutali v saguárech různí ptáci.



	Nike Ajax a Sid bílý proužek pod horami, napravo od rachejtličky, jsou Bílé písky, za Sidem vykukuje budova IMAXu



	Saguaro obzvláště s Péťou, nejmenším členem naší výpravy, vynikne výška normálního vzrostlého saguára.

Pořád jsme ale byli jen pár mil od Tusconu, a skoro tři sta padesát od Alamogordo, kde jsme plánovali noc. Bylo na čase vyrazit. I tak jsme v době večeře dosáhli teprve Las Cruces, kde jsme nakonec zapadli do mexické vývařovny. Takhle blízko od jižních hranic se stejně s nějakou zajímavější kuchyní počítat moc nedalo. Nemám nic proti mexickému jídlu, ale přijde mi strašně jednotvárné. Ať si dáte, co si dáte, chutná to více méně stejně.

Během těch posledních sedmdesáti mil do Alamogorda jsem poklimbávala. Bohužel po větší úsek této silnice se konala jakási děsná strójka, doprava byla různě sváděna, odváděna, zaváděna a ve finále regulována omezenými rychlostmi a semafory. Když se to konečně trochu vylepšilo a zdálo se, že dorazíme do pelechu ještě před půlnocí, začal Sid brdzit. Imigrák si tady uprostřed pouště postavil budku a žádal zvěděti, co jsme zač. Přiznal jsme se ke dvoum zeleným kartám (já a Sid) a jenomu turistovi (Petra), a byli propuštěni dále.

Tím ale anabáze nekončila. V Alamogordu jsme zamířili do "Šestky" (motel 6), který se ukázal být plným. Ochotná recepční obvolala celé Alamogordo, od Perel Bombaje až po luxusní apartmány - a neshnala jedinej pokojíček. Nezbývalo než se vydat těch sedmdesát mil skrz stavbu zpět do Las Cruces. Ušetřím vás líčení zbytku večera - po mnoha mílích a mnoha hotelech jsme skončili v jednom motýlku, kde už měli pouze kuřácké pokoje.

Ráno tedy naše výprava silně připomínala plicní sanatorium. Za kašlání a chrchlání jsme (pro změnu) projeli stavbou a byli zastaveni imigrákem. Tentokrát se nespokojil s naším sdělením a složitě nás lustroval. Což o to, bdělost úředníků mě těší, ale nechápu, proč za á lustrují uprostřed Nového Mexika (pěkný kus od hranic) a za bé - proč všechny ty, co PROHLÁSÍ, že jsou občané, pouští bez nahlédnutí do sebemenšího dokladu. Čili zase - poctivej blbec má pakárnu, drzej lump je v pohodě.



	Vánoce dorazily do Bílých písků, Nové Mexiko nejbělejší je sníh (dole), pak frontální oblačnost (nahoře), teprve třetí jsou sádrovcové písky. Z duny vykukují vršky juk.



	X-7A tahle raketka lítávala před více čtyřiceti lety. Dosáhla rychlostního rekordu 2881 mph.

Dojeli jsme zase až do Alamogorda, zamluvili pokoje na večer, a šli okouknout IMAX. Vedle vesmírného muzea tu mají i širokodalekoúhlý biograf. Koupili jsme lístky na pátou na pořad o deštném pralese, a obešli venkovní výstavku různých rachejtliček. Poblíž Alamogorda je raketová střelnice a tak muzeum předvádí všeliké létající specialitky - od historických německých V-2 z druhé světové války (tým inženýrů a vědců, který tyto střely vyvinul, přišel po válce do USA, kde pak pracoval na amerických základnách v Texasu a Alabamě) až po motory k vesmírným raketám Saturn V. Vnitřek muzea jsme nechali na později, chtěli jsme za denního světla ještě stihnout Bílé písky.

Hned u vjezdu do parku nám oznámili, že kvůli sněhu je otevřená (průjezdná) jen půlka parku. To bylo první zklamání. Druhé nastalo, když jsme vystoupili z auta. Díky sněhu nebyly písky vůbec bílé. Jednak byly mokré (nažloutlé) a za druhé sníh tvořil poměrně silný kontrast. Navíc nadílka v poušti nadchla všechny místní rodinky s dětmi a po dunách pokrytých sněhem se rozléhal smích a jekot, a v permanenci byla všechna možná kluzadla - od bobů až po plastikové a papírové talířky.



	U hlavy obra zakopaného do písku: zleva Péťa, zprava Carol.



	Cottonwood - topol americký je jeden z mála stromů, které se výborně přizpůsobily pouštnímu biotopu. Pohyblivé duny jej mohou zcela zasypat, topol přežije, pokud aspoň část koruny dosahuje na povrch, kde pak připomíná malý keřík. V popředí je zhroucená juka poté, co jí "utekla" podpůrná duna.

Udělali jsme čelem vzad od hlučících rodinek a vydali se do přesypů. Tohle je typická poušť mých představ - duny, občas nějaká palma. Až na to, že písek není písek, nýbrž sádrovec. Pod tajícím sněhem duny krásně držely pohromadě, až jsem si chvílemi připadala jako na sněhových závějích. Suchý sádrovec se ale chová stejně jako písek, a podobně jako v písečných pouštích, i tady vítr duny různě tvaruje a přemisťuje. Jenom pár druhů rostlin se dokázalo přizpůsobit životu v takovém prostředí. Juky zakoření v zemi a nechají se klidně zasypávat pískem. Rostou a neustále nad hladinu duny vystrkují nějhornější část kmene. Vypadá to spíš jako trs trávy; je poměrně těžko přestavitelné, že pod tímto drnem je ještě několikametrový kmen. Bohužel, juka si zvykne na podporu písku - když vítr odvane sádrovec pryč, kmeny se lámou a juky umírají.

Další keře na to jdou ještě jinak - uchytí se na duně a vybudují v sádrovci složitý systém kořenů, který s okolním pískem vytvoří pevnou masu. Zdálky to vypadá jako veliká hlava trčící z pouště - taková olbřímí bábovička korunovaná kšticí obrovského keře.

Když jsme se dostatečně vyvětrali a uspokojili fotografické choutky, byl čas na gultůru. Pétě se IMAX líbil - bylo to její první setkání s takhle obrovským plátnem (promítací plocha je vlastně kopule, takže vás umí velmi sugestivně vtáhnout do děje), ale film sám byl naším třetím zklamáním. Čekala jsem působivé letecké záběry, které by využily možnosti téhle techniky, místo toho jsem koukala za žabí perspektivy na kmen vlečený blátem pásovým traktorem (5 minut), lopotnou práci pralesního dřevorubce podtínajícího velikán (10 minut), a po celou dobu naslouchala schématickému hořekování ideologa s mizerným přednesem (šlapal si na jazyk). Takzvaní vědci, kteří občas monotónní ekoterorostickou indoktrinaci přerušili několika větami, pronášeli odborné názory jako třeba: "Nikdy jsem si nemyslela, že budu prales sledovat takhle zblízka. Nic o něm vlastně nevíme a tak občas sbíráme vzorky. Kdyby mě tak viděla maminka..." Chápu, že kácení lesů je palčivým tématem, ale po dvaceti minutách to bylo už poněkud jednotvárné. Hlavně jsme se nic nedozvěděli o deštném pralese - žádné informace o flóře, fauně, či ekosystému... prostě osvětová nuda.



	Alamogordo, New Mexico.

Před námi byl však úžasný večer - bylo teprve sedm hodin a my mohli zalézt na teplý čistý vlídný pokoj, pokecat, zbaštit zmrzlinu - jeden z mála dní, který jsme netrávili až do vyčerpání za volantem, hledáním pelechu. Myslím, že jsme právě tohle měli všichni zatraceně zapotřebí.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Mapa trasy] [Pište] [English version]