Vánoce, vánoce přicházejí 1. - 25. prosince 2002 ... a s nimi se zjevuje El Niño, návštěva a budník na našem dvorku

	Vánoční výzdobu berou někteří opravdu důkladně

Vánoce tady v Americe obvykle přicházejí už od Dne díkůvzdání. Letos jsem byla dokonce svědkem vášnivé debaty v sámošce. Několik dam se tam rozčilovalo nad tím, že letos spousta obchodníků Thanksgiving úplně přeskočila a vyjela už v půlce listopadu rovnou s vánočními motivy. Jejich rozhořčení chápu. Zatímco z vánoc je už léta všude "byznys", zůstaval Den díkůvzdání takovou oázou opravdových rodinných svátků.

V naší čtvrti se vánoce zabydlely spořádaně až po Thanksgiving. Začalo to sem tam nějakým tím žárovičkovým sobem, ale během pár dní se rozjely zkrášlovací aktivity ve velkém. První rok v USA mi kýčovitost této výzdoby přišla nepochopitelná, dnes nechápu, co mi na ní vadilo. Nebojte se, nedopracovali jsme to ještě k pohyblivým, nasvětleným Santa Clausům, ale příští zimu bych ráda vyvěsila alespoň řadu žároviček na štít od garáže (Side, pěkně prosím).

	Takovéhle budníky nám zcela samovolně rostou na zahrádce...

Kromě vánoc k nám ale dorazily i jiné záležitosti. Především cosi, co se nazývá El Niño. Pokud tomu dobře rozumím, spočívá to v tom, že jednou za pět let přijde trochu dramatičtější zima. Bouří na začátku listopadu to začalo. Nadále má obloha místo mírných vlahých deštíčků záchvaty vichrů a blesků. V komíně nám skučí meluzína, odpadkové kontejnery poskakují po silnicích, stromy se kácí, dráty elektrického vedení padají a celkově se Kalifornie snaží předstírat, že je nejmíň Aljaška. Výhodu to ale jednu má - na horách je už v tuto chvíli kolem dvou metrů sněhu, takže je skvělá lyžovačka.

Začátkem prosince k nám přicestovala další návštěva. Petra byla v Čechách mojí lezeckou partnerkou, a protože laskavé AGU uspořádalo konferenci příhodně v San Franciscu, nebylo co řešit. Ustlali jsme v pokojíčku a čekali, až se s Patricem protlačí skrz letiště a dobloudí do našeho doupěte.

	Petra a Patrice na Point Lobos nehledí vstříc světlým zítřkům, nýbrž na obrovské vlny

Samozřejmě, že se El Niño dostavilo přesně v den jejich příjezdu. Až do té doby bylo slunečno - s vyjímkou té listopadové bouře. Takže jsem za pitomce, protože pořád všechny lákám na slunnou Kalifornii a nakonec prší. Nicméně hosté vzali počasí sportovně, Patrice dokonce donutil Petru vzít si na první výlet k Pacifiku plavky. No, láska možná hory přenáší, ale s mořem to má horší. Pokud vím, tak Petra do patnáctistupňového oceánu v dušičkově pochmurném počasí nevlezla (ani se jí nedivím).

O víkendu jsme naštěstí vychytali alespoň jeden slušný den a předvedli návštěvě prosluněný Point Lobos, s obrovskýma vlnama, a také Montereyské akvárium. Pak následovala konference, několikahodinová nalejvárna ohledně všech těch stopadesáti míst, která rozhodně nesmí v Kalifornii minout, a odmávali jsme je na týdenní výlet. A tak zatímco tady lilo a bylo všeobecně hnusně, Petra s Patricem si užili všeho - od sněhu u Mono Lake až po "pekárnu" v Údolí smrti.

	Les na Point Lobos

Vzhledem k ohavnému počasí jsme setrvávali více méně v domečku. Jedno pondělí překvapila přítomnost dlouhých dřevěných latěk v garáži, nastrčených tak, že jsem nemohla vystoupit z auta. Protože se svému muži nepletu do údržby domu, usoudila jsem, že s nimi má nějaké záměry, a jen je odsunula kousek stranou. Když Sid přijel z práce, dávno jsem na ně zapomněla. O to větší překvapení bylo ráno, když jsem otevírala okno ložnice. Na naší zahradě vyrostla dřevěná ohrádka kolem bazénové strojovny!!!!! Je pravda, že jsme se v létě zmiňovali našemu dvornímu údržbáři Adrzejovi o tom, že bychom rádi nějak zakryli ohavné roury a vohimenty v koutě zahrady. V neděli nám nechal vzkaz na telefonu, na který jsme neodpověděli (já v domnění, že to udělá Sid, a on v domnění, že to udělám já), ale náhlé zjevení budníku na zahradě bylo opravdu (příjemným) překvapením. Možná právě proto, že jsme mu do toho nekecali, Adrzej vymyslel a sestavil báječný budník.

	Asilomar je nezbytnou atrakcí na výletě do Monterey

No a to už se na nás přiřítily vánoce. Pečlivým studiem zaměstnanecké příručky jsem zjistila, že mám právo na dva dny dovolené z osobních nebo náboženských důvodů (to bych se na to podívala, aby vánoce nebyly dostatečným náboženským důvodem), a že mi zbývají asi čtyři dny "nemocenské", které nejdou žádným způsobem převést do dalšího roku. Tímto kombinovaným volnem se mi podařilo překlenout celý vánoční týden a ještě kus dalšího (až do Silvestra) a to i přes to, jací strašliví "pohani" Američani jsou (státní svátek je jen 25. prosince a pak až 1. ledna).

	Cestou pro stromek jsme se stavili na Borel Hill

Vánoce u nás probíhaly klasicky. Něco málo jsem napekla, s úklidem jsem se nijak netrápila, v sobotu jsme si na stromkové farmě uřízli stromeček a hned ten den jsem ho nazdobila. Od šestadvacátého jsme chtěli jet na výlet, tak abychom si vánoční výzdoby trochu užili. Už v neděli přestaly na horách bouře a tak jsme v pondělí vyrazili na Kirkwood na lyže. Péťu jsme tam předali Matesovi, protože jsou oba lyžaři sportovci, co se celé odpoledne řítili dokola po té nejstrmější sjezdovce. Já se Sidem, lyžaři krajináři, jsme se přešoupali do vedlejšího údolí, kde se lyžovalo mezi namrzlými borovicemi nasvícenými sluncem. Napadaly skoro dva metry přemrzlého prašanu, takže romantika jako hrom, v každé zatáčce se za lyžníky a prkníky zvedal obrovský závoj sněhu a proti zapadajícímu slunci to vypadalo náramně. Musím ovšem přiznat, že něco horší byla skutečnost, že se tento sypký sníh vždycky nějak vetřel vrchem do lyžařských bot.

	Jak vidno zříti, ježíšek nám statečně naježil

Štědrý den jsme opět prožívali klasicky. Zatímco já pleskala bramborový salát a koukala na Tři oříšky pro Popelku (díky kterým došlo k tak důkladnému uvaření brambor, že finální výrobek připomínal bramborovou kaši s hráškem a mrkvičkou), Sid "shoppoval". Kromě toho, že měl za úkol koupit rybu, tak také kupoval dárky. Celé to obnáší jindy nevídané hodinové fronty u pokladen a přehrabování se v tisíckrát přehrabaných klumprech. Já se tomu vyhýbám nákupem darů začátkem prosince. Jsem ale hluboce přesvědčená, že Sid si ty vánoční davy masochisticky užije. Pak mi může totiž doma skučet, jaká pakárna jsou vánoce a já ho smím litovat.

	Vánoce u Hrochů spočívají ve sledování pohádek a konzumaci cukroví

Všechno nakonec dopadlo dobře, ježíšek nám naježil, skoukli jsme ještě Lotranda a Zubejdu, a hajdy do pelechu, připravit se na další náročný vánoční zážitek. Pětadvacátého jsme klasicky šli ke Křenům, kde se pekla obrovská šunka a nalévalo silné víno. Skolilo mě už v devět hodin do postele, a teď tady sedím a píšu deníček a čekám, až se proberou zbylí dva (Sid a Petra) vánoční slaviči, abychom mohli vyrazit do dáli (Nové Mexiko) venčit Hrocha a předat Petru na další štaci její dovolené.

Copyright © 2002-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.