Další návštěva, prosím! 8. - 30. září 2002 o popularitě našeho domečku, cenzuře, Suchýšovi, Tuxovi a mojí mamince.

V této fázi deníčků je vám již zajisté jasné, že náš domeček je nádherný, skvělý a úžasný. Události posledních dní naznačují, že jestli jeho popularita ještě stoupne, budeme moci začít vybírat vstupné.

Asi dva týdny před návštěvou mojí maminky mi dorazil Suchýšův e-mail začínající hippiesáckým "If you're going to San Francisco" a pokračující alibistickým tvrzením, že mu Chris a Bakulin (mé virtuální kámošky) doporučily obrátit se na nás coby na plánovače trasy postkonferenčního týdenního výletu. Ujistili jsme Suchýše, že jej rádi uvidíme, upozornili, že song doporučující vetkout květy do vlasů ("...be sure to wear some flowers in your hair...") není záhodno bráti doslova, protože obvykle čtyřprocentní menšina je v San Franciscu zastoupená mnohem větším podílem, takže krásný muž by tam mohl přijít k úhoně (i Suchýš již spadá do věkové kategorie, o které nelze než říci "bývali jsme mladí a krásní, dnes jsme již pouze krásní")

	Suchýš se tváří ostýchavě, zato Tux se v našem bazénu rozvaloval jako doma.

Suchýš zvládl bojovku "Hledání hrošího doupěte" na jedničku a další pátek už s námi popíjel fernet. Taky se mu dostalo několikahodinového rozboru turistických atrakcí Kalifornie, schizofrenně promíchaných odbočkami probírajícími subtilnější detaily konkurujících si počítačových platforem. Kupodivu nedošlo ke krveprolití mezi woknařskou a linuxáckou odrůdou programátorů, akorát mi trvalo do dvou do rána přesvědčit rozvášněné a ofernetěné pány, že je na čase jít do hajan.

V alkoholu zřejmě roztály všechny zábrany a Suchýš se ráno odvážil požádat o fotografii svého plyšového tučňáka (Tuxe) v našem bazénu (on totiž neví, že my jezdíme na výlety s růžovým hrošíkem). Protože se ale koupeme nazí, bylo třeba v rámci zachování mravnosti fotografie řádně cenzorovat. Oba pánové mi vysvětlili, že cenzurovací "bublina" musí být tak veliká, aby nabízela dostatečný prostor ke spekulacím, obzvláště pokud je dotyčný pán znevýhodněn pobytem ve studené vodě. Cenzuru nakonec spáchal Sid, zřejmě veden chlapskou solidaritou.

Tak tak jsme stihli vymotat Suchýše na sto jedničku (dálnici), koupit lampu, opravit židli a nastěhovat toto vše plus postel do hostinského pokoje a už tu bylo úterý a moje maminka. Letos oba dva pracujeme, dostala tedy pouze instrukce co a jak a byla po první dva dny svého pobytu ponechána osudu v osobě Martiny. Pokud vím, tak dámy stihly ochutnat několik lahví bílého vína a nakoupit několik nezbytností.

	Borel Hill po výstupu z letadla venčím maminku na našem obligátním místě

Mezitím došlo ke krizovému vývoji u Sida v práci. Z protichůdných nařízení, jako že si v žádném případě TEĎ nemůže vybrat dovolenou a že si prostě MUSÍ vybrat ještě dva dny do konce čtvrtletí, nakonec vyzbyl pátek a pondělek na výlet. Mně, jak možná víte, zbývá jediný den dovolené, čili jsem této taškařice nemohla zúčastnit. Stejně si myslím, že si to celé Sid vymyslel jen proto, aby byl po několik týdnů v centru soustrasné pozornosti kolegů - jet na dovolenou s TCHÝNÍ je i zde považováno za nesmírně statečný čin.

Byla jsem poměrně zvědavá, jak budu zvládat čtyři dny o samotě v domě. Nakonec jsem sama zase tolik nebyla. Nevím, jestli tady taky sousedky sledují, kde se co šustne, ale pokud ano, tak si asi na nás smlsly. V pátek ráno odjel Sid pryč s "cizí ženskou" (mojí maminkou) a pár hodin na to přijel "cizí chlap" (Suchýš, navrátivší se ze svého nezávislého výletu), který u nás zůstal až do odletu letadla (přes noc!). Suchýš měl oči navrch hlavy, protože v Sequoia NP se mu dostalo cti popatřiti zblízka hrátky medvědí rodinky. Slíbil fotky a taky sepsání různých veselých historek, tak doufám, že časem budou.

Zbytek slaměného vdovství proběhl bez rušivých příhod a musím říct, že takový víkend bez bez manžela má taky něco do sebe, ale v pondělí jsem už byla ráda, když večer zavrčela garážová vrata a moji výletníci se vrátili do domečku.

Copyright © 2002-2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.