5. - 20. srpna 2002
co se stane, když vypustíte Hrocha na zahradu - či za volant.
|
|
|
Hroch zahradníkem 5. - 20. srpna 2002 co se stane, když vypustíte Hrocha na zahradu - či za volant. |
|
|
 |
||
| Běsnění přírody v březnu byl náš stromek prostě k politování |
 |
||
| Běsnění přírody II stav stromu o pět měsíců později... |
Asi jste si všimli, že v poslední době ubylo výletů. Možná proto, že máme pěknou divočinu i na těch pár stopách vlastní zahrádky. Když mě Martina ujišťovala, ať se nebojím, že v Kalifornii stačí plivnout na zem a ono tam něco vyroste, brala jsem to jako určité přehánění. Po čtyřech měsících musím říct, že moje starosti o to, jak zahrada přežije mou neodbornou péči, byly zcela zbytečné. Spíš máme co dělat, aby nám nadržená příroda nevlezla až do obýváku a příliš nebujela na úhledném betonovém prostranství kolem bazénu.
Samozřejmě vím, kdo za to může. Sid se hned ze začátku ujal role
rodinného mechanika a zprovoznil zavlažovací systém. To se náramně
zalíbilo trávníku i tomu stromu, co ještě v dubnu vypadal jako
velmi nešťastně oškubaná slípka. Naše představy, že trávník se občas
poseká, se ustálily na velmi konkrétním "minimálně jednou za dva týdny".
Na strom se radši nedíváme a hledáme kontakty na armádní ženijní jednotku.
 |
||
| Plostochmury značně prosvětlily naší betonovou zahrádku |
Ne, že by se neobjevily varovné signály o plodnosti přírody už předtím. Když jsem v květnu shledala, že v květináči vedle jasmínu vyrostla neznámá větvička se zelenými lupínky a pěknými žlutými květy, vyrvala jsem ji i s kořeny a přesadila do vlastního květníku. Asi týden se tvářila vzpurně a dělala, že z toho asi umře. Dneska pochybuji, že jí vymezený prostor dlouho vydrží.
Také ty podivné zelené listy v truhlících náhle vypučely a nám rozkvetly dvě nádherné plostochmury (Hrochův universální název pro neznámou květinu). Jedna červená a jedna žlutá. Malá miska s maceškami a dalšími plostochmurami přetéká a zdatně konkuruje muškátům. Voděnky, které jsme odkoupili i s barákem, umístěné vysoko nad sprchou, se už dvakrát dosápaly od stropu k záchodu - a to je prosím zaléváme tak jednou za měsíc (asi jim stačí pára ze sprchy, nebo fakt nevím).
 |
||
| Hroch zahradníkem ... copak asi mají sousedi k obědu... ? |
Prostě ráj na zemi pro mizerného zahradníka. Nedá se tu nic pokazit, roste všechno. Přiznám se, že některé rostliny (jako skomírající citroník v rožku zahrádky) jsem trochu popíchla nefér způsobem - dokoupením zeminy, kterou jsem promíchala se stávajícím prachem a zbytky po stavbě. Původní zahradník se s něčím takovým zjevně nikdy nenamáhal, prostě prdnul kytky do rumiště. Nicméně jsem přesvědčená, že zavlažovací systém nezávislý na mé dobré vůli a paměti je hlavním viníkem celého toho bujení.
 |
||
| Kvíz pro trpělivé kolik najdete citronků? Nám trvalo několik týdnů si vůbec všimnout, že nějaké máme... |
Nezbývá než konstatovat, že já se zahradou vycházím dobře. Když se mi náhodou vymkne, pozvu si Hrocha. Jeden čas se mi zdálo, že se obrovské kolonii řeřich nedaří tak dobře jako zpočátku. Trochu jsem je pohnojila a dál se o to nestarala. Pak jsem ale jednou pohlédla po setmění z okna a málem se mi zvednul žaludek - na řeřichách hodovalo několik set šneků. Pochopitelně - za denního úpalu byli poschovávaní někde v chládku a s nocí vyrazili na hody. Jejich likvidací jsem pověřila silného muže. Silný muž se hned druhý den vrátil s krabičkou s nápisem "Last Bite" a sadisticky mi oznámil, že slimejšům uspořádáme poslední večeři. O pár dní později pravil, že by měl ty mrtvé šneky vyzbírat, ale řeřichy zatím hromadný šnečí hrob milosrdně překryly hustým lupením.
Hrocha také využívám k veškerým destruktivním činnostem. V květnu jsme pečlivě ostříhali odkvetlé růže, probírajíce větvičku po větvičce, jen abychom to "neobrali moc". Dneska mají dva metry a Hrochovi jsme zakoupili půlmetrové nůžky. S jejich pomocí trochu proklestil "stromy" blokující cestu k bazénové strojovně a kupodivu ani nepřestříhnul žádný z drátů vedoucí nad plotem. Občas také musí domluvit tisům, které hrozí nadzvednout střechu.
Na přední zahrádce jsem určila k částečné demolici tři stromky, které činí z našich pokojíčků temné komory. Jedinou mou podmínkou bylo, že je úplně jedno, jak se to ostříhá, hlavně, aby to aspoň měsíc vydrželo. Teprve bližší ohledání ukázalo, že ten nejméně nápadný stromek se nás rozhodl obdařit citrónky (na rozdíl od oficiálního citroníku vzadu na dvorku, který se letos k tomu ještě nerozhoupal), takže ho asi chvíli necháme na pokoji. Stejně jako plevel kolem kanálu, z kterého se vyklubala máta.
Prostě - při obdělávání naší džungle si dost často blahopřejeme k nápadu koupit dům, jehož zadní dvorek se sestává především z betonu. Víte, jak velká plocha to je, již NEMUSÍME sekat, plet a prořezávat????
Zahradníkem jsem nejspíš úspěšnějším, než řidičem.
Po osmi letech v USA mě konečně postihl nevyhnutelný osud každého správného
Kaliforňana -- obdržel jsem tzv. "speeding ticket", neboli pokutu
za rychlou jízdu. Jako správný Kaliforňan mám také samozřejmě okamžitě k dispozici
výmluvu vysvětlení: nejel jsem svým Vozíkem, nýbrž Tonyho půjčenou
obstarožní Audinou, jež má tachometr posunutý o 7 mph. Každý musí ihned souhlasit:
Hroch za nic nemůže.
Pokuta se tu neplatí na místě, nýbrž poštou; alternativně se mohu dostavit k soudu a dokázat, že jsem byl obviněn neprávem. Na žádnou presumpci neviny se v případě dopravních přestupků nedá hrát -- policajt je absolutní autorita. I vypsal jsem jeden šek na $100 (=pokutu) a druhý na $31, čímž jsem se přihlásil na DOPRAVNÍ ŠKOLU.
Na vybranou jsem dostal buď jeden celý den - v týdnu či o víkendu, nebo dva večery v týdnu, nebo školu po internetu. Zákon stanoví, že provinilec musí strávit 400 čistých minut vzděláváním se v tématice silničního provozu. Vlastně ze zvědavosti (ale taky proto, že jsem se bál, že bych 400 nepřetržitých minut online dopravního chatování nevydržel), leč hlavně proto, abych vám tady o tom mohl povídat, jsem se přihlásil na tu večerní alternativu (to tak, ještě jim nechám schramstnout moji denní výplatu, nebo zkazit víkend mně i Carol!).
 |
||
| Naše dojíždění do práce Nejen že to má Carol skoro 2x delší, ale navíc po daleko ucpanějších dálnicích a v blbou dobu. |
Před očividně zavřenou třídou C10 v ošumělém areálu bývalé střední školy v Sunnyvale se nás v úterý po šesté sešlo asi dvacet. Každý jsme ceremoniálně zalomcovali knoflíkem, pohlédli do potemnělé učebny (zjevně v rekonstrukci) a třesouce soudními předvolacími papíry jsme se roztěkali bludištěm nízkých staveb, které přes den zjevně slouží jako prázdninové odkladiště dětí. Hle - světélko. Paní učitelka nám překontrolovala papíry, "Ano, jste tu správně, toto je náhradní učebna," a rozdala nám úporně se tvářící brožurky plné dopravních regulí. Čekal jsem peklo na doby, nekonečnou, nezáživnou přednášku s následnou diskusí (každý je povinen se zapojit do debaty!!! hlásal pamflet), končící naprostým vyčerpáním někdy o půl jedenácté.
Nakonec to byla spíš legrace. Za ty tři a půl hodiny jsme sotva stihli každý se představit a říct ostatním o tom, za jakých okolností nás rameno zákona načapalo, a co si o tom myslíme. Jenom čtyři z pětadvaceti tu nebyli za "speeding" - jeden kus jízda bez pásu, jedna myška přes pruh pro cyklisty, jedno nedovolené odbočení a jeden průjezd křižovatky na červenou.
Lidi zcela bezostyšně slibovali: budu nadále jezdit jako drak, doufám, že mě nechytí. Jeden student přiznal, že měl štěstí, že policii viděl dřív než oni jeho, stačil z těch 110 mílí za hodinu, co jel v povolených 35, dobrzdit na nějakých 70. Zdaleka ne všichni byli Američani: právě ten průjezd křižovatkou na červenou byla vetchá, skřehotavá, kostnatá profesorka genetiky kdoví z kterého konce světa, která zdůrazňovala: "já tu jsem jen na návštěvě!" Jeden Řek se dožadoval vědět, na co přesně budou použity peníze, které z něj takto stát vymámil.
Učitelka takové dotazy samozřejmě neuměla zodpovědět. Zúčastnila se debaty jako jedna z občasných obětí potrefených pokutou; jenom díky jejím každodennímu kontaktu s novými a novými pokutovanými měla k dispozici více příběhů, jak kdo kdy pochodil či nepochodil v půtkách s dopravní policií. Jaký je doporučovaný recept? Máte-li mít šanci vyváznout po odchycení jen s napomenutím, měli byste:
Prakticky bez šance je odchycený v případě, když se jedná o místo, kde lidi často předpisy porušují, nebo tam, kde si přítomnost policie vymohli místní obyvatelé nebo radní.
V tomto duchu se nesla první část dopravní vyuky. Druhá část byla o něco nudnější: poslouchali jsme daleko více povídání o bezpečnosti silničního provozu, shlédli dokumentární film o silniční agresivitě a odpovídali na kontrolní otázky.
A proč jsem se do takové školy vůbec přihlásil, když pokutu jsem zaplatil? Mohl jsem si klidně ušetřit čas a těch jednatřicet dolarů. Jenomže takhle, se školou, se mi přestupek neeviduje u pojišťovny, která by mi jistě ráda podražila -- možná i o víc než $31 měsíčně.
Držte mi palce: příští týden jest mi zase jezdit s Tonyho (pochopitelně stále vadně tachometrující) audinou, anžto Vozík zase potřebuje jeho péči. Onu báječnou školu smím absolvovat jenom jednou za rok a půl.
|
|
|
Copyright © 2002-2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved. | |
|