Zdomácňování 21. dubna - 12. května 2002 o domozahřívacím večírku, prvních domkářských strastech a o tom, jak jsme se nerozpustili.

	Housewarming Party po směru hodinových ručiček: Sid, Mates, Michelle, Mark, Mates Jr., Šimon a Bára

	Sid a Mai jen co ho pustím z očí, už má ženskou na krku

Od koupě domu k nabytí domova je dlouhá cesta. Zamést všechny stopy po předchozích majitelích, vybalit, vymyslet nejlepší uspořádání domácnosti a nezbláznit se. Obzvláště v případě, že nůžky dám ze zcela logických důvodů do skříně napravo a další den je po půl hodině zoufalého hledání najdu ve skříni nalevo, kam je (ze zcela logických důvodů) přemístil Sid. Také zaúřadovali Ponožkožrouti - zatím jsme se neshledali s mým zeleným svetrem, návodem k foťáku, pracovními rezavými nůžkami a termostatem na topení. Spoustu věcí jsme navíc ještě nezačali hledat s tím, že "to je určitě v těch nevybalených krabicích v malé ložnici"

A nastaly i horší problémy. Když nás odmítla čtvrtá internetová společnost s tím, že v naší oblasti internet neprovozují, nikdy neprovozovali a rozhodně provozovat nehodlají, propadli jsme depresi, anžto jsme síťoví závisláci. Pak Sid objevil, že do domu vede optický kabel (na kterém by mohla v klidu být zapojená televize, telefon i internet) a jásal. Předčasně. Kabel sem kdysi zavlekl Pacific Bell, kterého teď koupila společnost SBC, jež síť odprodala konkurenci - AT&T, ti tvrdí, že oni ne, že.... a tak dále, jak v té pohádce o slepičce a kohoutkovi. A tak rečený kabel vesele hnije, mezitím co my se tu potácíme mezi několikerými sadami (zbytečných) drátů. Vyřešit internet trvalo skoro měsíc (tímto se omlouváme za přerušení v dodávce vašeho oblíbeného hroch.net).

	Přítomné děti se ochotně ujaly role pokusných králíků

V anglosaských krajích je zvykem vytrhnout se ze stěhovacích problémů tzv. housewarming party. Vzhledem k trpělivosti, kterou s námi všichni známí měli, jsme usoudili, že by to nebyl špatný nápad. Nakoupili jsme pytel mangových a artyčokových buřtů (skládají se především z kuřecího masa, ale jsou moc dobré), krabici Samuela Adamse (jedno z mála "pitelných" amerických piv) a sezvali všechno, co má ruce a nohy na jedno nedělní odpoledne.

Pokud si pamatuji, party proběhla v pořádku. Šimonek, Bára a Michelle mi vypleli jeden záhon, někdo z hostů zabouchnul zvenku koupelnu (předchozí majitelé ji zvenku zamykali kvůli svému batoleti - my jsme jen pečlivě vyndali klíč a dali ho do poličky -- v koupelně), takže Matouše nakonec kluci museli prostrčit větracím okýnkem, aby odemknul. Také jsem zjistila, že není záhodno Sida nechávat samotného - jen jsem se otočila, měl na krku cizí ženskou - Dvořákovic Mai ho plácala po pleši a tahala za uši, dokud ji nedelegoval jako zkušebního králíka na bazénový kryt. Ten je gumový a údajně by měl unést až šest dospělých lidí, nicméně jsme se poněkud zdráhali podrobit ho takové zkoušce. Přítomné děti se nezdráhaly vůbec.

	Junij Chimik Sid se dopouští pokusů na bazénech

	Na muže potácejícího se ve výšinách jest třeba přísně dohlédnouti

Bazén se nám postaral o další starosti. Podvodně vyluxovat a posbírat lupeny na hladině byla brnkačka, ale Sid trval na ozkoušení vody. Vytáhnul krabičku s flaštičkama plnýma barevných vodiček a změnil se v malého chemika. Začal s jacuzzi a konstatoval, že je příliš kyselá. Nasypal do ní hrst čehosi z velké pixly a pak si začal číst návod. Prý to jenom trochu přepísknul. No nevím... jacuzzi dostala brčálově zelenou barvu, které se zbavila až po dvou dnech filtrování. Sid mi sdělil, že jsem stará konzerva, když trvám na modré vodě a nasypal DVĚ flašky toho sajrajtu do bazénu. I ten zezelenal. Filtrovali jsme ho čtrnáct dní a Sid měl v noci noční můry o Rákosníčkovi. Alespoň to tak vypadalo, protože ze spaní mumlal cosi o rybníčku Brčálníku.

Hodně nám pomohli sousedi. Ob dva baráky pod námi bydlí jakýsi Ital Tony, který jednoho dne zazvonil u našich dveří s tím, že právě zasypali po třiceti letech svůj bazén a jestli nechceme luxovacího robota, který sám běhá po dně a polyká smetí. Vzhledem k tomu, že tato legrácka vyjde na několik set dolarů, ujali jsme se ho s radostí.

	Rybníček Brčálník ... a takhle to dopadlo.

	Sid nad garáží nacvičuje pózu Stalina nad Prahou

Výlet do Čech jsem naplánovala na dobu cca měsíc po nastěhování, v naivní víře, že to už budeme mít všechno zařízený a budu moci v klidu odjet. Uznávám, představa, že by na baráku nastal stav "vše hotovo", je z oblasti science-fiction. Přesto jsme se snažili stihnout co nejvíc. Nebylo to tak jednoduché - vylézt v rámci oteplování na střechu a sundat pytlíky, co na větrácích vytváří legrační tvar kočičí hlavy (práce na dvě minuty), znamenalo především dojet do obchodu a zakoupit dostatečně dlouhý a na Hrocha pevnostně dimensovaný žebřík (dva dny shánění). Také jsem propadala duševním mukám u představy, jak Sidovi ponechanému bez dozoru uschnou i ty smutné zbytky kytek, co jsme zachránili, jak se rozpustí v příliš kyselém bazénu, vpustí do domu termity a šváby, zapomene v neděli vyvézt popelnici - prostě že se beze mne nedokáže o domeček řádně postarat.

Jak se moje dovolená blížila, přeměřoval Sid každý večer bazén a přidával ingredience, zatímco robot šmejdil celé hodiny po dně. Těsně před mým odjezdem do Čech Sid konečně autorizoval (již podstatně odzeleněné) jacuzzi k volnému používání. Prý abych se měla proč těšit na návrat. Nerozpustili jsme se.

Copyright © 2002-2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.