Stěhování

Stěhování
1. - 20. dubna 2002
o inspekcích, Cecilce otevírající požerák v nevhodnou dobu a prvních dnech v NAŠEM domečku

Na úterý po velikonocích byly domluvené inspekce. Sid se téhle legrace nemohl neúčastnit, a tak si užil různých veselých situací, jako že chlap od inspekce vylezl po žebříku na střechu a když tam za ním chtěl opravář, aby se podíval, co je zapotřebí, tak následovala scénka jak ze Švejka. Žebřík je totiž nebezpečný nástroj, ze kterého je možno spadnouti a zrakviti se, a následně se souditi se společností vlastnící žebřík, že dotyčnému dovolila po žebříku se sápati. Nakonec byl domluven kompromis, že provozovatel žebříku se "nebude koukat" a nepovolaná osoba po žebříku vyleze na střechu bez dovolení a zcela ze své vůle a tím pádem si sama ponese následky. Myslím, že by v Kalifornii měl být povolen nucený odstřel právníků, než tyhle nesmysly nabydou nestravitelných rozměrů.

K našemu (relativně milému) překvapení objevila inspekce zásadní nedostatky v koupelně (špatně přimontovaný držáček na mýdlo), v garáži (neodborně natažené dráty), na zahrádce (chybí korýtko, které by odvádělo vodu z okapu trochu dále od základů) atd. a věnovala nám asi dva centimetry tlustou zprávu o stavu domu. Mohlo se postoupit do dalšího kola a to dohandrkovat se s prodávajícími, že závady odstraní.



	Arastradero stěhování v rozpuku

Nakonec byl kvůli tomu vlastní prodej o den pozdržen - prodávající nestihli všechno dát do pořádku, ale zase jsme se aspoň dočkali tzv. "walk through". Původní majitelka nás měla provést po domě a ukázat nám, jak kde co funguje. Pro jistotu si přizvala i svého opraváře, který se stále dožadoval informace, zda budeme mít sušičku na plyn či na elektriku, což mě lehce znepokojilo. A opravdu - na místě, kde v garáži byla původně pračka a sušička, se válela jen hromada prachu a jedna dětská ponožka. Majitelé si prostě nepřečetli řádně smlouvu a tyhle dva antikvární kousky si odvezli - do skladu, protože svůj nový dům ještě nemají koupený a bydlí v pronajatém bytě. Ne, že by po starých kvedlačkách vysloveně toužili, ale měli pocit, že musí dům vyklidit, tak jej holt vyklidili. Po dalších dvou dnech handrkování nám nakonec zaplatili část nákladů na nákup nového vybavení.

Druhá veselá historka se strhla kolem otevírání garážových vrat. Majitelka matně tušila, že když se mačká ten největší čudlík, vrata se buď zavírají nebo otevírají, ale ohledně druhých dvou tlačítek na pípáku značně tápala. To zaujalo Sida natolik, že jí ovladač odebral a vysvětlil, k čemu co je...

Trochu platnější nám ta osobka byla snad jen kolem bazénu, neboť tady i můj muž inženýr vstupuje na neznámou půdu. Otevírání krytů na bazénu, čistění, filtrování, luxování (ano, náš bazén se podvodně luxuje) a vytápění nás zaměstnaly na hodnou chvíli. I zahrádka a systém zavlažování se ukázaly býti poměrně složitými.



	Stěhování silní muži s grilem

Také jsme kolem dokola procházeli domem, okukovali různé vypínače, spínače, kabely (televizní kabel je i v garáži, čili pyšný majitel může instalovat ponk a při sledování pořadu Urob si sám postupovat přesně dle instrukcí!!!) a tajemné vestavěné skříně. Šokovalo mě ale, jak náš domeček vypadal najednou tak nějak... opelichaně. Bez nábytku, koberců, obrazů (jakkoli nevkusných) byl najednou takový chudinka opuštěný, až mi ho bylo líto. Však se teďka teprve dočká pořádných páníčků, to bude koukat (no, my asi taky...) :-)

Nakonec ale nastal vytoužený den D a já stála ve vystydlém domě (netopilo se) a nešťastně koukala na první hromádku krabic. První večer jsem stihla jenom všude zamést a uklidit malou koupelnu, abych se nemusela štítit dojít si na toaletu - předchozí majitelka asi v životě neslyšela o štětce na záchod. Tu jsem s sebou naštěstí měla, ale jaxi jsme zapomněli na sirky. Naše stará domácnost byla plně elektrifikovaná a navíc jsme nekuřáci, takže sirky jsem dva roky nekupovala a už vůbec nám nedošlo, že máme takový nástroj brát první den s sebou. Nakonec Sid ale nějaké zbytky našel ve Vozíku (tam vám je za ta léta zajímavých věcí!!!) a mohl se vrhnout na zkoušení, která z kombinací otáčení tří různých kohoutků způsobí puštění plynu -- aby zatopil.

V deset hodin jsme měli uklízení dost a vyrazili na poslední noc do bytu. Hned na první křižovatce Sid projel na oranžovou a já zůstala na červené. Do toho ručička od benzínu zarytě seděla pod čárkou "prázdno". Otočila jsem to k první pumpě, že radši doberu (k našemu starému bytu mě čekalo přes dvacet mil) - a tam jsem zjistila, že kromě benzínu také nemám ani baťůžek s peněženkou a doklady. Vrátila jsem se zpátky do domečku v marné víře, že vše pokojně leží na kuchyňské lince. Neleželo. Představujíc si noc strávenou u nepojízného auta na opuštěné dálnici, se staženým zadkem a proklínajíc Sida jsem se vydala k domovu. Telefonovat jsem nikam nemohla, protože všechny karty, peníze a čísla byly zcela zjevně u Sida v kufru a v domečku ještě nebyl telefon. K mému překvapení jsem dojela - Sid seděl pokojně u počítače a vůbec ho nevzrušovalo, že ztratil manželku!!!



	Svačina i stěhování má v Kalifornii své půvaby

Další den jsem naložila po práci do Cecilky co se vešlo a vyzvedla Martinu, která chtěla také "na inspekci" domečku. V naší poklidné ulici hrála na ulici partička různorodých děcek basket, a jak jsme se šmrdolily v garáži, přišla se k nám jedna holčina optat, zda jsme noví sousedi. Mírně jsme poklábosily o rovnátkách a my pak pokračovaly ve vybalování a uklízecích a zahradnických řečech až do příjezdu Sida a postele.

Musím říct, že první noc s inženýrem v novém domě může býti pekelně vzrušující. Poté, co Sid přenosil tuny krabic, pocítil prudké nutkání seřídit všechny přístoroje a nástroje, a jal se nastavovat různé hodiny (na mikrovlnce, na troubě, na topení...), aby vše bylo přesné a akurátní. O půlnoci se odehrála veselá formanovská scénka, kdy jsme oba dva v nočních úborech bloudili po domě, zakopávali o krabice a smetáky, marně plácali rukama na zeď v místech, kde jsme zvyklí na vypínače, a přemýšleli, jestli ty divné zvuky oznamují konec světa, požár, zemětřesení, blížící se výbuch kotle na teplou vodu, proniknutí mývala do garáže, nebo souseda, který urputně mačká zvonek na dveřích. Nakonec se ukázalo, že můj pečlivý muž kromě hodin nastavil omylem i kuchyňského budíka na elektrické troubě.

V pátek si vzal Sid dovolenou a balil a jezdil a balil a jezdil. V sobotu k této činnosti přemluvil ještě Matesa. Tomu patří mé nehynoucí díky, neboť jsem mohla nechat vlastní krabice na silných mužích a věnovat se prkotinám, jako je vyklízení kuchyňské linky a vymývání letitých vylitých marmelád - pro jistotu jsem si nepředstavovala nic horšího. V neděli jsme vstali v šest ráno a odjeli do U-Haul půjčit stěhovací náklaďák. Při okometrickém ohodnocení nabízených vozů jsme se nakonec rozhodli pro větší variantu a myslím, že jsme dobře udělali. V osm nastoupil kromě Matesa i Tomáš a tak se pánové mohli střídat v tom, kteří dva ponesou nějakou mrchu těžkou a kdo jim bude práci odborně koordinovat a kibicovat.

Já jsem mezitím plnila zodpovědný úkol a to vykutat v již nastěhovaných krabicích cestu pro těžký nábytek a zajistit přísun potravy a PIVA. Poslední úkol mě obzvláště příjemně naladil, neboť mladinká prodavačka v Beverages & more se zdráhala prodat mi dvoje balení Czechvaru (přejmenovaný Budvar) a chtěla doklad o tom, že jest mi více, než jednadvacet. Inu, holt jsme tady všichni "mladí a krásní".

V poledne bylo vše na svém místě (včetně jenoho škrábance v chodbě) a já mohla roztáhnout slunečník věnovaný Martinou a servírovat pivo, chleba a salám na zahrádce. Závěrečná část stěhování je vždycky ta nejpříjemnější.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]