Narozeniny za všechny peníze

Narozeniny za všechny peníze
11.- 21. března 2002
opravdu jsem moooc zvědavá, co mi Sid dá k těm příštím...

Vždycky mě překvapovalo, jak se maminky malých miminek stanou rázem monotématické. Po zkušenostech minulého měsíce se tomu již nedivím. My jsme dokázali mluvit pouze o domech, penězích, hypotékách, splátkách, převodech, daních, přestavbách, školních obvodech, dopravní situaci, stavebních plánech, septikách, střechách, pozemcích, koupelnách - a tak pořád dokola. To, že většina našich známých s námi ještě stále vůbec mluví, považuji za výraz jejich pevné loajality.



	Prvotní důvod k ucházení se o Náš Dům bylo především místo (bez dálnic, letišť a kolejí)... ... takovýhle potůček (ty tyčky jsou čerstvě osazené stromky a rostliny) a výhled na kopce máme de facto za humny

Jsme rádi, že nás ani nenapadlo, abychom se pokusili "ušetřit" tím, že bychom si k hledání a nákupu domu nevzali agenta (v našem případě agentku). Pouštět se do procesu bez pomoci profesionála je hazard, na kterém se dá jenom prodělat. Každý okres tu má více méně přesně dáno, co kdo platí a jak to platí. Tady u nás, v Santa Clara County to funguje následovně: kupec zaplatí cenu domu, ze které prodávající odvede určité procento, jež se rozdělí mezi agenty, a část poplatku pro title company. Je-li agent jenom jeden, schramstne ono procento celé pro sebe. Title company je "nezávislá třetí osoba", která přijme všechny peníze, zajistí formální převod vlastnictví, zkontroluje, že nemovitost není zatížená další hypotékou nebo nevyjasněnými dědickými nároky, a teprve když je vše v pořádku, tak převede peníze pro jednotlivé zúčastněné. Kupce čekají ještě další náklady jako předplacení daně z nemovitosti, nějaké poplatky za notáře atd. Všechno toto je dáno buď zákony, nebo smlouvami. V tom všem aby se prase (ehm, realtor) vyznalo, nemluvě o tom, že chladnou hlavu k jednání o závratných částkách a závazcích až do důchodu potřebujete právě v okamžiku, kdy se vám v hlavě spustí vodopád emocí z toho, že jste konečně našli ten správný útulek.

Naši agentku Sallie jsme tedy o další sobotě vytáhli na společnou objížďku nabízených nemovitostí, abychom si upřesnili, co přesně chceme a proč. První dům se ukázal být na poměrně rušné hlavní ulici (čtyřproudé), pročež byl zavrhnut jako celek, nicméně Sallie tvrdila, že tady kdyby se zbourala zeď a tady vyměnilo obložení a tady zase postavila zeď a taky vytahaly popraskané betonové panely na zahrádce, bylo by to skoro OK. Mně to přišlo dost depresivní, ale budiž.

Na další dům jsme byli docel zvědaví, protože letáček tvrdil, že na 1200 stopách čtverečních se nacházejí (kromě kuchyně, dvou obýváků a koupelen) ještě také čtyři ložnice. A vskutku - do některých těch ložnic by se sice nevešla ani postel, ale fakt tam byly čtyři! Následující dům byl moc pěkný, krásně daný dohromady, dobře situačně vyřešený - ale opět na rušné ulici. V příštím domě - za rohem - nám vůbec neotevřeli (přestože jsme měli prohlídku domluvenou) - ale asi to nebyla žádná škoda. Stavení bylo schátralé (což by se dalo napravit) a soused vpravo parkoval přes celou předzahrádku náramně rezavý karavan (což se napravit nedá, neboť soused si na svém pozemku může dělat, co uzná za vhodné). Následující nemovitost obsahovala obývák přestavěný z garáže, ovšem také charakteristický puch prosakujícího septiku. Propadli jsme depresi z toho, že všechny dobré domy už byly prodány, a odjeli domů.

V neděli ráno jsme se Sidem posbírali zbytky nadšení a vyrazili na samostatný okruh po "open houses" dle inzerátů v tisku. Nebudu vás unavovat podrobnostmi, ale shlédli jsme následující perly:

řadový domek bez garáže s parkováním na ulici (a dálnicí pod oknem)
jiný řadový domek s ložnicí v ložnici: vnitřní pokoj měl okno vedoucí do vnějšího pokoje - možná dobré uspořádání pro nějaký perverzní bordel, ale pro naše účely dost nepoužitelné
krásný baráček, u kterého přes ulici začínaly činžáky plné temperamentních obyvatel - nic proti jiným národnostem, ale pokud se tyto povalují po trávnících a chodnících před domem, či si na ulicích opravují své rezavé plečky, nechci je za sousedy
krásná klidná ulice, kterou jsme napoprvé málem minuli a vjeli do "trailer parku" - to je místo, kde lidé navěky zaparkují své karavany a v nich žijí. Prodávaná nemovitost byla hned za zdí tohoto prazvláštního sídliště. Kromě toho se ukázalo, že majitel dům prodává kvůli tomu, že mu za zahrádkou hodlají postavit tramavajovou linku.
dům, jemuž bylo možno spočítat přes střechu trámy jako žebra na hladové kobyle. Také měl jediný přístup na zahradu přes ložnici a topení z doby zlaté horečky.
zahradu, nad kterou asi ve třech metrech visely dráty elektrického vedení - to zaujalo naše inženýry Sida a Matesa natolik, že vymysleli, že by se na tom dobře sušilo prádlo, zvlášť kdyby došlo ke krátkému spojení drátů např. mokrými tepláky - prý by bylo usušeno velmi rychle...
dům, ve kterém se cestou z garáže do kuchyně muselo projít téměř všemi místnostmi
dům, kde prodávající agentka jen tak mezi řečí přiznala, že vyměnit protermitované části může stát cokoliv od čtyř tisíc dolarů nahoru -- a budete dávat nabídku ke koupi ještě dnes?
barák u dálnice, jehož prťavá zahrádka byla pokrytá umělým trávníkem s golfovými důlky



	Náš dům první dům, u kterého vnitřek vypadá stejně sympaticky jako venek

Stačí? Přes tu hrůzu jsme viděli poměrně pěkný townhouse (řadový domek), který jsme ale zavrhli po prohlídce uvnitř - sousedil s obrovským Karlštejnem, jehož okna čučela z nějakých šesti metrů do všech místností. Pak jsme viděli ještě jeden slušný townhouse, ale to už bylo pozdě a dovnitř jsme se nedostali. Chtěli jsme, aby nám Sallie domluvila prohlídku na jindy; bohužel se ukázalo, že se dům ještě ten večer prodal. Kromě toho mají řadové domky pro nás ještě jednu nevýhodu - obvykle se nacházejí v nějakém komplexu, kde se platí povinně měsíční částka za údržbu. Tahle částka, přičtená ke splátkám hypotéky dělá z townhouse rázem mnohem méně výhodnou investici.

Před námi bylo pět dní na rozmyšlenou, kam se vydáme další víkend. Začínal v nás převládat pocit, že už jsme shlédli všechny plesnivé koupelny, pochmurné kuchyně, nevytopitelné ratejny, zhroucené komíny, rodinné hrobky (mramorem obložené krby) a výhledy na dálnici v celém Údolí. S neurčitou nostalgií jsme vzpomínali na dům na úpatí kopce, který jsme zavrhli hned v prvním kole jen kvůli takové prkotině, jako že inzeroval bazén. Sallie nám zjistila, že dům ještě nebyl prodán a domluvila prohlídku na neděli. Kromě toho jsme si zase naordinovali trasu po open houses na oba dny.



	Zhmotnění naší noční můry - bazén přes valnou část zadního dvorku... víte ale co času ušetříme NESEKÁNÍM trávy?

Sobotu jsme pojali spíše jako vylučovací kolo (zdaleka ne všechny domy na prodej bývají v sobotu otevřené) - jenom jsme objeli adresy a vyškrtali domy, které opravdu nemusíme vidět uvnitř, a naplánovali si na neděli trasu tak, aby navazovala na domluvenou prohlídku v domě u kopce. Pak jsme si dlouze vykládali, jak ten "náš" dům bude hrozný - a nepotřebovali jsme k tomu ani moc fantazie, po tréninku z posledních tří týdnů bychom mohli od hodiny navrhovat interiéry pro Addams Family.

Duševně tedy zcela zoceleni a připraveni na nejhorší jsme vstoupili v neděli do Našeho Domu. Hned první krok byl úlevou, neboť dveře neústily do formálního příjmacího pokoje s krbem, ale do vykachlíkované chodbičky s vestavěnou skříní. V kuchyni dřevěná podlaha, teple laděné obložení, dveře do garáže hned u lednice (velmi praktické pro zdejší způsob nakupování). Za rohem kuchyně pokračovala do obýváku (a tady už trůnil nevyhnutelný krb) a z obýváku se jde francouzskými dveřmi na zadní zahrádku. No - zahrádku - betonový dvůr, ze kterého na nás z jedné strany vesele pomrkával modroučký OHROMNÝ bazén a z druhé jacuzzi. Tiše jsme zaúpěli a shlédli zbytek. Světlé ložnice, čisté upravené koupelny - a ticho. Žádné dálnice, letadla, železnice, továrny... Centrální topení protažené všude pod podlahou a napojené na klimatizaci, slušná střecha, a nakonec i ten proklatý bazén má elektricky zatahovací roletu (aby do něj nepadalo listí a cizí děti či kočky).



	Kuchyně pokud vás zajímá podrobnější povídání o domku, mapy, půdorys atd., tak je vše tady

Rozloučili jsme se s prodávající agentkou a učinili chabý pokus o shlédnutí jiného domu v okolí. Tam nám vypověděly nervy (další obývák přestavěný z garáže a vstup na zahradu přes ložnici) a tak jsme honem nechali Sallie vzkaz, že jsme našli dům, který chceme koupit. Pokračovali jsme směrem k domovu, a čistě z výchovných důvodů (abychom se ujistili, že jsme se nijak neukvapili), jsme navštívili ještě jedno obydlí. Bylo za (pro nás) přijatelnou cenu, ovšem ve velmi drahé oblasti - což značí, že s ním musí být něco špatně. A taky že bylo - prťavoučké cely místo ložnic, topení jeden hlučný fučák na prostřední stěně (a to má vyhřívat celý barák!), klaustrofobní atmosféra zahuštěná septikoidním puchem. Statečně jsme procházeli domem a sdělovali si nevybíravě své dojmy. A v tom se k nám vyřítila prodávající realtorka, hubu od ucha k uchu a prej: "Tak tady vám ta čeština neprojde, odkaď jste... ?" Chvíli jsme s ní zůstali klábosit, snad nejpříjemnější chvilka z celého shánění domů.

Před námi bylo ještě sezení se Sallie, kde jsme podepsali všechny možné papíry (dva z toho se týkaly poučení, že nevětraná koupelna nám zplesniví), a vyslali Sallie do boje s kupní smlouvou o pár procent nižší, než byla požadovaná cena. To co se odehrálo v příštích dvou dnech mě poučilo o dvou skutečnostech:

neměla bych nikdy zkoušet hrát poker, neboť na to nemám nervy
hrát poker musí být oproti kupování domu vlastně děsná nuda



	Rybníčky v parku za naším domem se prohánějí důchodci, rodinky a kachničky

Na naše oznámení, že předložíme nabídku, kontroval prodávající tím, že má více nabídek, a pokud ta naše nedosahuje nejméně požadované ceny, ať se nenamáháme. Sallie (k našemu zděšení) suše oznámila, že jestli je více nabídek, tak my tu naši nebudeme prezentovat. Během následujících dvou dní se (zřejmě fiktivní) druhý kupec vypařil a Sallie v úterý odprezentovala náš návrh. Vrátila se s tím, že prodávající přijme jenom plnou cenu a že se máme do středy do deseti hodin rozmyslet. Proto jsme ve středu v deset hodin nikam nevolali, naopak, nasedli jsme do auta a jeli se ještě jednou na dům podívat. To už jsem omdlívala hrůzou z toho, že Sallie a Sid vesele hazardují s MÝM DOMEM.

A to nebylo všechno - myslím, že vyplnění žádosti o rozvod jsem byla nejblíž v době, kdy si Sid se Sallie mnuli ruce, jak je dobře, že jsme nikam v danou hodinu nevolali, že teď je prodejce na lopatě a vesele připravovali další nabídku - pořád hodný kus pod původní cenou. Následovalo několik zmatených telefonátů, kde se agentka druhé strany snažila decentně tlumočit řvaní a jakési nové, nesmyslné podmínky prodávajícího, kterému nejspíše ke konci selhávaly nervy. Naše realtorka a Sid jásali, jak se ty obchody pěkně vyvíjejí.

Sallie hovořila do telefonu klidným hlasem, uklidňovala agentku prodávajícího, ale když zavěsila, oznámila nám, že s námi nemůže na oběd, neboť budou volat zpátky a tohle si ona nemůže nechat ujít. Tak jsme jí ponechali s bianko podepsanou kupní smlouvou a šli na ten oběd. Já pak chvátala do práce, protože jsem přeci jen nechtěla příliš napínat shovívavost svého šéfa. Tam mě Sallie dohonila telefonicky s gratulací k domu - za cenu na půl cesty.

Následně si matně pamatuji, že jsem se opila u Křenů a protože to byl zároveň předvečer mých narozenin, dostál Sid svému slovu a opravdu mi k těmto koupil dům... A vzhledem k tomu, že nás tato transakce zanechá bez centu v kapse, prohlašuji, že tohle byly narozeniny za všechny prachy.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Mapa trasy] [Pište] [English version]