To jsem to dopracovala

To jsem to dopracovala
1. - 18. listopadu 2001
... aneb Ferdou Mravencem snadno a rychle



	Uprostřed chlístopadu se Kalifornie ocitá v nejméně atraktivní fázi podzimu. Kopce vysušené létem se ještě nezačaly zelenat

Moje shánění práce byla záležitost nudná a trudná, nijak jsem ji v deníčkách nepopisovala. Denně jsem sedala k internetu, lovila nabídky na pracovních serverech a odepisovala. Některé dny, dokonce i týdny jsem nenašla nic, ale vůbec nic zajímavého, a tak jsem stále rozšiřovala okruh hledaných zaměstnání. V podstatě bych bývala brala cokoliv od uklízečky po generálního ředitele, ale uprostřed hluboké hospodářské krize jsem zcela zjevně nebyla sama.

V Údolí se momentálně poflakují tisíce propuštěných inženýrů, kteří hledají práci stejně zoufale jako já. I na "neatraktivní" místa se náhle hlásily stovky zájemců. Vzdala jsem se naděje a rozhodla se užívat si maminčiny návštěvy s tím, že před vánoci začnou aspoň obchoďáky shánět pomocné síly a že si nějaký dolárek přivydělám v hemžení Santa Clausů. S tímto vědomím jsem se ve víru výletů s maminkou na obepisování dalších inzerátů vykvákla. Stejně - z těch několika set firem se pouze 3 (slovy: tři) namáhaly odpovědět aspoň něco v tom smyslu, že moje žádosti dostaly a uložily do datábaze atd. bla bla bla.



	Dobré ráno! Práce se na mě valí, ještě než stačím zalézt do svého representativního kotce

Nakonec jsem právě zavčasu sehnala slušné místo Ferdy Mravence (práce všeho druhu) pro (zřejmě) solidní firmu; dokonce mi sami od sebe nabídli plat asi o 50% vyšší než to, oč jsem se chtěla rvát zuby nehty. Přesto mi nastaly krušné časy.

Do 1. listopadu jsme fungovali podle geniálního "protitraffikového" systému. Zácpy na silnicích mají nejhorší vlnu kolem deváté ráno a šesté večer. I pospali jsme si do devíti, Sid kolem desáté vyrazil do práce a za dvacet minut vstupoval do růžova vyspinkaný do svého kotce (ve firmách se vede systém obrovských kancelářských ploch, kde má každý vyhrazený svůj koutek sestavou takových trochu bytelnějších paravánků). Kdyby vyrazil 20 minut před devátou, dojel by zhruba ve stejnou dobu, až na to, že s nervama v kyblíčku. Takhle všechno probíhalo v pohodě, akorát si musel odpracovat delší hodiny odpoledne, čímž se ale zase fikaně vyhnul podvečerní špičce. Idylka. Večeřeli jsme pozdě večer a spát chodili po půlnoci

Od prvního listopadu musíme (alespoň já, i když Sida při tom také vzbudím) vstát v sedm. V osm odjíždím já do práce, abych v půl deváté odemkla, posbírala doručené noviny, vytahla žaluzie, uvařila kávu a všeobecně se připravila na nával všech tří ostatních pracovníků. Teoreticky mám hodinu na oběd a protože je naše kancelář přímo v srdci nejvyhlášenějšího (= nejsnobáčtějšího a nejdražšího) nákupního střediska v okolí, nejedna panička by mi záviděla. Bohužel já se osypavám při prvním pohledu na vitrínu, takže přednosti v umístění svého pracoviště nijak neocením. Místo obíhání obchoďáků se opravdu věnuji pouze obědvání. Za rohem máme máme zařízení, kde zaplatím 7,33 a můžu do sebe nasoukat kolik chci salátů, pizzy, polévek, těstovin, zákusků a ovoce. Sice bych dala přednost asijskému a především teplému obědu, ale slavné Shopping Center dále nabízí pouze širokou škálu více či méně nechutných sendvičáren.

V půl šesté mám odpracováno - pokud vás to zajímá, tak v roli Ferdy Mravence jsem již stihla:

dostat pokutu za parkování (nikdo mi neřekl, že se nesmí parkovat před firmou, naštěstí se vyřizování tohoto faux pas s místní ochrankou ujali kolegové)
odlásit telefonní linku, na které je připojené dálkové ovládání klimatizace, takže ji nyní nelze dálkově ovládat (naštěstí TOHLE nebyl můj nápad )
najít dvacetidolarovou chybu v desetitisícovém telefonním účtu (je jedno, jestli je firmou český Telecom nebo americký Pacbell - pakárna je to stejná)
sestavit police do skladu a tento přeorganizovat - moc se těším, až v něm bude někdo něco zkoušet najít



	Za takové množství a plochu oken by nejeden managor s radostí zaprodal vlastní babičku do otroctví. To parkoviště je přes den natřískané; Cecilka tu na snímku smí parkovat jenom na chviličku, než s ní Hroch odjede.

uvést ředitele do konsternovaného stavu - asi dvacet minut jsem vášnivě obhajovala objednávku závažných kancelářských potřeb jako je krabice čaje, kancelářské svorky a nůžky, aby mi na konci bylo sděleno, že konzultovat s ním musím nákupy, kde jednotlivé položky přesahují padesát dolarů
nainstalovat češtinu na Windows XP (když tam můžeme mít korejštinu, tak proč ne češtinu)
třikrát odfaxovat jeden dokument (digitální dvojkombinace fax / kopírka se vyznačuje tím, že nedá nijak najevo, zda vůbec, popřípadě s jakým výsledkem faxování proběhlo)
vytopit kuchyňku kávou (tento trik mi předvedla kolegyně hned v den mého nástupu, netušila jsem, že ho úspěšně zopakuji dříve, než uplyne týden)
naskenovat, přetahat do Outlooku, setřídit a upravit údaje asi čtyř set korejských vizitek, z nichž polovina je na jméno Kim (toto považuji za obzvláště náročný úkol).
ohromit své korejské spolupracovníky tím, že znám tu jedinou slušnou korejskou hospodu v Údolí
zavolat opraváře na prasklou žárovku ve výtahu (nejhorší bylo zjistit, KDO vlastně opravuje výtahy, trochu to přípomínalo pohádku o kohoutkovi a slepičce)
zjistit, kdo může za to, že nám zatéká do chodby (architekt - větráky mají svislá okýnka, kterými i laškovný větřík vhání dovnitř déšť)

no a ještě pár nudných maličkostí, kterými vás nebudu zatěžovat. Také jsem si stihla pořídit puchýře na obou patách, obou malíčcích a jednom palci. Podvakráte mě večer doma skolily křeče do chodidel (jediné slušné boty tu mám svoje svatební a na podpatkách jsem nechodila několik let). Kromě toho jsem ráno nevrlá kvůli vstávání a večer kvůli únavě. A to prosím chodím do práce jen od pondělka do čtvrtka. Jak jsem to kdysi zvládala pět dní v týdnu, fakt nevím :-) . To jsem to dopracovala...

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]