Vyhrnem si rukávy 7. - 20. května 2001 už nám přišlo pracovní povolení a o zajímavé profese také není nouze. Jen si vybrat...

	Mraky se plazí přes kopce

Po společenském víkendu bylo načase trochu se "vyvenčit". Dlouho už jsme netestovali odolnost žaludků, zkusili jsme znovu výlet přes kopce, serpentýnama k moři. Vydřičky si na víkend asi vzaly dovolenou, na šutrech v moři se povalovalo jenom pár tuleňů, o jednom jsme si ani nebyli jisti, zda je vůbec ještě naživu. Chodili jsme chvilku po pláži, tentokrát i s horolezeckou vložkou - v jednom místě jsme se museli vyškrábat mezi kameny na šíji a přejít na další plážičku. Opět jsem musela obdivovat kalifornská děcka - já ve větrovce snila o horkém grogu a na plaži pobíhali polonazí polomokří skřeti.

Odmítla jsem absolvovat cestu zpátky se zaťatými zuby, ty nejhorší kopce jsme radši trochu objeli po větší a míň serpentinovaté silnici. Na vrcholcích bylo zajímavé počasí - od moře se valily mraky a mlha, a v některých partiích se proradně plížily až přes kopce. Ale Údolí bylo překvapivě jasné, bez obvyklé smogové pokličky.

	Tahle eskymácká babička jsem já, za větrného odpoledne

V týdnu jsem se věnovala svým obvyklým činnostem, jako třeba chození do školy. Paní profesorka nás nadále oblažuje postřehy o zrádných počítačích a nevyzpytatelných programátorech. Poslední perlou byla její stížnost na to, že ve Wordu se jí automaticky všechna "i" přepisují na "I". Jeden z mých spolužáku kontroval, že tato vlastnost jde vypnout. Řekla, že to byl špatný příklad, ale třeba že takový ten poskakovač, co jí nabízí zda si přeje pomoci s psaním dopisu, vypnout nejde. Chuděra spolužák trval na svém, i pozvala si ho na odpoledne do kabinetu. Poté přišel už jen napsat písemku, od té doby jsem ho neviděla. Asi mu bylo doporučeno přerušení studia, nebo individuální studijní plán . Já studium zvládám, za úkoly dostáváme se Sidem plný počet bodů - kromě toho jednoho, který jsem odevzdala až patnáct minut po zahájení hodiny, protože mi přišlo důležitější napsat napřed test. Ale paní profesorka mi strhla bod, co kdybych náhodou těch patnáct minut místo testu ten úkol pod lavicí opisovala??? (Sice nevím, jak bych si ho pod tou lavicí vytiskla, ale studenti jsou zřejmě cháska proradná). Jojo, kampak s takovými triky na paní profesorku!!!

	Sid se opírá o redwood a snaží se cosi fotit

Ale největší šok na mě teprve čekal. Jedno odpoledne takhle pobíhám po bytě, telefon pod bradou, klábosím s Martinou a provádím zběžný úklid (dá se zvládnout krásně i při telefonování) a nadávám na to, že už by nám mohla příjít ta pracovní povolení, a chystám se vyhodit obálky se zpětnou adresou na PO Box - beztak to je nějaká kreditková společnost, co nám nabízí děsně "výhodně" (třeba na 25% úrok) karty. Dokonce maj tu drzost, že karty rovnou posílaj, což je pakárna, protože kartu nemůžeme jen tak vyhodit, musí se celá zničit.

Když se na mě místo kreditek vykulily EAC (Employment Authorization Cards), nevěřila jsem svým očím. Pravda - díky nazelenalému hologramu na nich vypadáme jako opravdoví Aliens (ufoni), což ovšem na skenu níže není vidět. Možná se pravost (a neokopírovatelnost či neskanovatelnost) karty ověřuje právě mírou zelenosti xichtů. Ještě že žijeme v civilizované době, kdy se diskriminace kvůli barvě pleti už nenosí !!!

Musela jsem se všem pochlubit. Tomáš, který pracuje ve vinné bance (já bych to nazvala spíš úschovna vín - trochu to vypadá jak na nádraží - obrovská hala s dlouhými řadami skříněk, s konstantní teplotou a vlhkostí), při mé návštěvě tvrdil, že teď můžu dělat cokoliv - a našel v novinách tento inzerát:

CESTOVATEL ČASEM Hledá se osoba na cestu zpět časem, částečný úvazek bez zdravotního a důchodového pojištění. Musí být dobrodružné povahy, pracovitá, přizpůsobivá různým prostředím, nepříliš skeptická, schopna zvednout 50ti librový pytel krmení pro psy. Vlastní zbraně podmínkou. Hodinovou mzdu stanoví zaměstnavatel, dle času uplynutého v přítomnosti. Zálohy před ukončením cesty se nevyplácejí. Vzhledem k tomu, že jsme toto zvládli zatím jen jednou, dlouhodobá perspektiva místa je přinejlepším mlhavá. Nejsme spříznění s H.G.Wells Inc. Pro více informací volejte naši studenou linku (650) 326-8216

Jak vidíte sami, Amerika je země neomezených možností!!!

Pomalu se nám teda zelení (viz. xichty výše), počasí je také příznivé - ještě pořád mám víkendové tiky - jako že nutně musíme okamžitě ven, dokud je HEZKY - nad čímž místní udiveně kroutí hlavou - vždyť takhle bude až do listopadu, a to budou již všichni netrpělivě vyhlížet první déšť. Na kopcích už roste jen "seno", přírodě se holt nezelení tak jako nám...

	Vodopád v pralese

	a tááákle veliké nám tu rostou stromy...

Při Lesleyině návště jsem podlehla kouzlu redwoodů, a protože slunce pálí až nepříjemně, naplánovali jsme další výlet do stinného pralesa.

Tentokrát jsem usurpovala řízení - mapa zcela jasně pravila, že do Big Basin musíme serpentýnama přes kopec. Sid sice tvrdí, že kdyby on řídil tak jako já, už dávno zvracím, ale já si myslím, že trochu přehání - jakmile jsem za volantem, není mi špatně, což je zcela jistě důkazem mého mnohem lepšího řidičského umění.

V Big Basin jsme si vybrali okružní stezku, cca 6 kilometrů dlouhou, zpestřenou vodpádem. Přesto, že parkoviště bylo narvané, jsme nakonec nepotkali mnoho lidí, zřejmě jsou čtyři míle příliš velká zátěž, než aby se to dalo absolvovat jako nedělní rodinný výšlap. O to víckrát k nám zavanuly pečené buřty z grilů ve vzdálených, plně obsazených kempech, jednou pak i velmi intenzivní puch spálené zeleniny... inu, není nad pobyt v divoké přírodě. My jsme si ji ovšem docela užili, stezka vede opravdovým pralesem, a redwoody jsou prostě impozantní.

Copyright © 2001-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.