Závratné výšiny vyššího vzdělávání

Závratné výšiny vyššího vzdělávání
9. - 15. dubna 2001
a proč jich zase zřejmě nedosáhnu



	Pohled do Údolí z Cahill Ridge - jezera s pitnou vodou, za nimi Zátoka, za ní další pásmo kopců.

Junk mail znamená v angličtině odpadní pošta, jsou to různé nabídky, které obvykle končí, jak název napovídá, v koši. Však je taky tento pečlivě instalován hned vedle poštovních schránek, abychom si ty papíry nemuseli vláčet až do bytu. Fakt si nejsem jistá, proč jsem se v půlce února začetla do letáku Foothill College, zvlášť když nebyl ani v naší schránce, ale jen ležel na stolku v chodbě.

College je vzdělávací instituce pro kohokoliv s maturitou, každý trimestr vypisuje spoustu kursů (řádově několik set), které kalifornský rezident může za pár babek navštěvovat (cca USD 100,- jeden semestr, s dvanácti hodinami výuky týdně). Myslela jsem, že kursy se omezují na výuku angličtiny, eventuelně na něco jako zájmové kroužky. Ale leták nabízel počítačové kursy.

Vrhla jsem se k sousedce Báře, aby mi poreferovala trochu víc o kursech. Už na podzim mě lákala na angličtinu, ale tou jsem pohrdla, protože se svou úrovní mluvím lépe než většina státních úředníků (pošta je v moci Číňanů, mezitím co sociálka je zcela zjevně mexická) a tady, v Kalifornii, je v podstatě každý "odněkud" - těch rodilých mluvčích je opravdu minimum, přízvuky se to tu jen hemží. Usoudila jsem, že jednu Češku navíc tady ještě unesou.

Bára mi zapůjčila obsáhlou brožuru se seznamem kursů. Nestačila jsem se divit, co všechno se dá vyučovat, takže jen pro rozšíření vašich obzorů:

Seminář keramické kritiky - hodnocení a kritika uměleckých předmětů
Ženy v celosvětové perspektivě - výzkum a analýza historické role žen, důsledky a vliv této role na vývoje moderní společnost
Procházky pro zdraví - procházky po okolních kopcích jako cvičení k dosažení vhodné úrovně zdraví kardiovaskulárního systému v předepsané době po 30 - 40 minut. Zvyšuje vytrvalost, posiluje srdce a plíce.

Většina kurzů je samozřejmě docela normální - jazyky, matematika, chemie, biologoie, ekonomika - a počítače. Po rodinné válečné poradě mi z toho vyšly základy programování C++. A protože jsem nevěděla, jak se zapsat a které podmínky se na mě vztahují (z nějakého důvodu s mým typem víza tady nikdo nepočítá), domluvila jsem si schůzku se školní poradkyní.

Poradkyně byla vlídná, ujistila mě, že u nich můžu studovat, že si budu muset kursy zaplatit (kalifornským rezidentem se, bohužel, stanu až po roce pobytu tady) a že si mám vyplnit přihlášku. Trochu ji zaskočilo, že přihlášku nemám (nešlo jí do hlavy, že sice mávám brožurou, leč přihlášku si ponechala sousedka, právoplatný vlastník brožury), ale nakonec byla tak laskava, že jednu kopii vyštrachala. Ovšem můj dotaz na zápis po síti ji odrovnal úplně. Ve finále přiznala, že asi mám pravdu a že zřejmě mají internetové stránky, které toto umožňují, ale to víte, ta dnešní zmatená technika.

Doma jsme se do zápisu museli pustit dohromady se Sidem. Program trval na tom, že pocházím z Československa, je fakt, že moje maturitní vysvědčení JE ještě z doby Československé republiky, dokonce té socialistické, ale... :-) Také jsem opětovně měla problém se social security number. Tady se prostě nepočítá s člověkem, který má trvalý pobyt v Kalifornii, a NEMÁ to pitomé číslo. Museli jsme program obelstít.

Zapsaná jsem byla, čekala jsem na 12. března, abych se mohla přihlásit na vybraný kurs. I toto šlo, k mé úlevě, udělat na síti. Dokonce mají on-line obsazení kursů - vypíšete kurs, okamžitě dostanete odpověď, jestli je tam volné místo a je to. Základy C++ byly dokonce vypsány na tři termíny, od devíti, desíti a jedenácti. Samozřejmě že volno bylo jen v tom posledním termínu (stávající studenti mají přednost v zápisu před novými - jejich zápis začíná o týden dřív), ale neva, hlavně že jsem tam.

Přiznám se, že před první hodinou jsem byla docela nervozní. Moje zkušenosti se studiem jsou spíše negativní (obávám se, že podobný pocit je i na druhé straně barikády :-) ). První šok jsem obdržela při parkování. Foothill College se skládá z mnoha přízemních budov (vchody do tříd i kabinetů jsou z venku, z chodníčku), poházených na vrcholku takového brdku, brdek je obkroužen dvouproudou jednosměrnou silnicí a tato sedmi velkými parkovišti. V době prázdnin nebyl problém zaparkovat, v den začátku školy (a každý následující) ano. Nakonec jsem pochopila, zařadila jedničku a pomalu popojížděla za jedním studentem (opěšalým), který vypadal, že míří ke svému vozu. Poté, co odemknul auto, asi třikrát sundal bundu a nasadil svetr a vice versa, vylovil brýle, napil se vody, vysmrkal, pohlédl do mapy, nasadil brýle, uklidil kapesník, složil mapu, přičísnul si pěšinku ve zpětném zrcátku, zavázal tkaničky, přerovnal učebnice, znovu se napil, připoutal, nastartoval, našel kazetu, pustil si hudbu a vypnul světla, konečně odjel a já mohla nasoukat Cecilku na volné místo.

Učebnu jsem našla hravě, když se nás před vchodem shromáždilo několik desítek, napadlo nějakého odvážlivce vzít za kliku a vstoupit. A čekal mě další šok - předpokládala jsem, že programování se bude vyučovat v malé (nejlépe počítačové) učebně. Nikoliv. Ocitla jsem se v posluchárně, společně s další cca stovkou lidí. Třetí šok byl vyučující - přestože se před začátkem motal kolem diaprojektoru docela pohlednej mužskej, před tabulí se nakonec vynořila dáma v nejlepších letech.

Hodina byla pevně strukturovaná. Přednášející se představila. Rozdala nám papíry s rozpisem náplně lekcí. Sdělila nám, že nemáme opisovat domácí úkoly. Dále, že MŮŽEME používat PC, ale ona že preferuje Macintoshe. Následovala informace, že nemáme opisovat domácí úkoly, protože je to nefér. Máme používat Code Warrior, MS Visual nedoporučuje, protože mu nerozumí a nemůže nám s ním poradit. Pokud budeme opisovat domácí úkoly, stejně na to přijde. Máme si koupit materiály doporučené ke kursu (jedna tlustá kniha, druhá příručka, sepsaná - hádejte kým!). Prý nikdy neslyšela o tom, že by ve školní laboratoři po někom chtěli "access card" (přístupovou kartu), ale zkusí je zařídit. Pokud budeme opisovat domácí úkoly, přijde na to a strhne nám body. Pak udělala prezenci. Následovalo upozornění, že nemáme opisovat domácí úkoly a rozchod. Odcházela jsem se znovuobnoveným pocitem, že studování je přesně to, čeho bych se měla pečlivě vystříhat.



	Caché v Questa Park

Úterní hodina měla dvě části. V první jsme byli upozorněni, že - uhodli jste - nemáme opisovat domácí úkoly, a také, že si máme uložit do počítače jenom jeden projekt a ten neustále přepisovat. Je to strašně praktické, paní lektorka to takhle dělá i s wordovskými dokumenty, takže má v počítači stále uložen jen jeden dopis, který neustále obměňuje :-) . Druhá část se odehrávala v laboratoři. Paní profesorka nás z nějakého záhadného důvodu (nebo to byl omyl???) zavedla do laborky s peckama (PC). Předvedla nám, jak udělat domácí úkol. Spletla to jen jednou, uložila soubor tak, že ho posléze nenašla. Po dalších deseti minutách, za pomoci tří žáků byl soubor odhalen - a také skutečnost, že zhůvěřilá "písíčka" používají přípony souborů a tím v tom dělají, na rozdíl od Meků, strašný zmatek. Docházka se nekontrolovala.

Právě když jsem se začínala rozhodovat, že kurs odhlásím a budu žádat "vrátit vstupné", trochu se to vylepšilo. Středeční hodina byla o tom, že domácí úkoly máme podepisovat napřed křestním jménem a pak příjmením, nebo napřed příjmení, za něj čárku a pak křestní jméno, jinak dostaneme nula bodů. Zbytek hodiny nemám zaznamenám, resp. mám, ale už je to čisté programování :-) !!! Celých dvacet minut na to prasklo, no považte!!! :-)



	... a pak že nikdy nepřistanou!:-)

Čtvrtečních padesát minut bylo věnováno téměř zcela programování, slova "domácí úkol" padla jen jednou, jako připomínka pondělního termínu k odevzdání. V pátek hodinu nemám a protože u Sida v práci vyhlásili "shit down" (pochází ze slova shut down :-) ) - povinné neplacené volno, mohli jsme se společně doma rekreovat z drastických zážitků všedních dní. Sid ještě doléčoval nastuzení, pár pohodových dní bylo za potřebí.

V sobotu nám Mates hlásil, že spravil auto (převodovka se jim rozpadla u příležitosti dlouho plánované prázdinové cesty do Nového Mexika - naštěstí projevila tolik slušnosti a vypověděla už na Pacheco Pass - pouhých pár desítek mil od domova) a že poté, co zakoupili GPSku, jeho žena a kluci (Šimon a Matouš) zuřivě kašují. Bylo třeba hájit rodinnou čest a udržet početní náskok, cestou na oběd jsme ještě honem odlovili cache v parku na Questě. Ale smůla - Vana (Americká forma jména Váňová :-) ) tam už tam byla před námi - i s oběma Vaničkama.



	Zakuklená jsem kvůli větru. Ohnutá proto, že pasu po jahůdkách... mrchy, ty největší jsou za plotem vodárenského pásma...

V neděli Sid vyzvedával Křeny na letišti. Jim pro změnu vypadla před odletem elektrika v letadle, takže měli zpoždění - holt o prázdninách to nikdo nemá jednoduché. Prý se celou cestu ze San Francisca radovali z toho, co je tu - ve srovnání s Japonskem - volného prostoru. Při obdivování kopců u Cahill Ridge Sid dostal inspiraci na procházku. Vysadil Křeny doma, naložil mě a jeli jsme za ufonama.

Na ty podivné koule na kopci za hřbitovem koukáme už dlouho. Přistup k nim není zakázán, ale nikdo tam nechodí - málokoho by napadlo, že se musí projet po hřbitovních cestičkách a zadní branou ven. Aby nedošlo k mýlce - nejsme žádní prznitelé míst posledního spočinutí, náhrobní kameny jsou položené naplacato v trávě (aby se přes ně dalo jezdit sekačkou) a po asfaltových "pěšinkách" se truchlící přesunují auty.



	Abyste mi věřili... fakt už jsou!

Rychlost je omezená na pět mph, nasadili jsme pohřební obličeje i tempo a proploužili se skrz. Cahill je pokračováním našeho Skylinu - podobné uspořádání - na jedné straně moře, na druhé sanfranciská zátoka. Akorát tam bylo liduprázdno a navíc pěkný výhled na jezera (jeden z vodních zdrojů pro Údolí). Od Pacifiku foukal studený vítr, ale sluníčko hřálo. Brouzdali jsme se na hranici vodárenského pásma, okukovali různé kytičky, plašili srnky (byly celý vyjevený, že i tam je otravujou lidi) a trhali lesní jahody.

Jo, taky byly velikonoce, ale my je neslavíme, máme k nim podobný vztah jako O. Neff (viz. úterní vydání Neviditelného Psa). Navíc tady ani není velikonoční pondělí svátkem, Sid musel normálně do práce. A kdyby mě tu někdo mlátil, asi by spořádaní sousedé zavolali policii :-)

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]