Darovaným berlím... 22. - 28. ledna 2001 o hyperprostoru, berlích, Mt. Hamiltonu, Mt. Diablu, připojení na internet a "energetické krizi"

	Jenom upozorňuji, že do minulého deníčku jsme přidali obrázky vydřiček

K berlím jsme v naší domácnosti přišli díky Sidově pádu v Arches. Bohužel zdravotní pojišťovna berle zaplatí, ale zpět je nechce, což v bytě nacházejícím se částečně v hyperprostoru může působit značné potíže. Hyperprostorový tunel na Arastraderu považuju za prokázanou věc. Někudy nás ty liché ponožky musí opouštět (Sid tvrdí, že je kradou ufoni, ale já jsem hluboce přesvědčena, že by se těžko někdo ujímal špinavého prádla DOBROVOLNĚ) a krom toho se byt od mého příjezdu trvale zmenšuje, (až na okamžiky, kdy je třeba luxovat - to nabývá svých původních rozměrů ). No a představte si, že ve zmenšujícím se bytě máte nezmenšující se berle.

Divíte se, že jsem zajásala, když se ukázalo, že Ik jde na operaci kolene, a dotazuje se, zda bychom ho neobšťastnili berlemi? Briskně jsem se domluvila s Martinou, že berle dovezu a "ne, rozhodně mi to nebude činit obtíže" .

Ve čtvrtek nastal Den odvozu berlí. Martina mě informovala, že Madlenka leží doma s chřipkou a ona sama že se necítí nejlépe, důsledkem čehož je Šmudla nevylítán a ať se připravím na nejhorší. Natáhla jsem džíny a nejodrbanější triko, naložila berle a vyrazila.

Šmudla se opravdu hrozně zaradoval, že jsem ho zase přišla navštívit (mé návštěvy příčítá jen a pouze svému šarmu, má mě fakt rád, akorát kdybych se nevěnovala tolik jeho nudným páníčkům) a oblažoval mě celých několik hodin. Má psí výklopná dvířka a dvouakrový výběh, ale to prostě není ono, tam nemá komu skákat na hlavu . Na hlavu mi ještě nedoskočí (pokud zrovna nesedím v křesle), ale nemá k tomu daleko. Už vyrostl ze štěněte do "velikého silného" psa, nenechá se utahat za pouhou hodinku kutálení po koberci a taky už prohlídnul většinu mých "hnusných" triků, jak ho přeprat. Naštěstí je to ještě stále hra, kolikrát se do mě zuřivě zahryzne, ale ještě nikdy nekousnul "doopravdy".

Madlenka byla taky doma, ale moc nemocně už nevypadala. Sice se celé odpoledne ani jednou nezeptala na něco k jídlu (což je u adolescenta jejího věku obvykle poněkud alarmující ), ale zato stihla dvakrát kompletně přenastavit výšku berlí a nacvičit s nimi několik efektních skoků z nábytku a krbové podesty.

Jak už jsem předeslala, Šmudla se už tak snadno utahat nedá, zato já jsem si po návratu domů chvilku "zapřemýšlela" na pohovce. Vzbudil mě Sid, který se dotazoval, jestli půjdeme na stěnu, ale v té chvíli mi jakékoliv lezení kamkoliv bylo na míle vzdáleno. Odložili jsme sportování na pátek.

V pátek se mi to klasicky "vymklo" a v hodinu, kdy jsem měla bejt na stěně jsem akorát vyndavala prádlo ze sušičky. Nechtěla jsem nechat Sida dlouho čekat (všechny věci včetně převlečení jsem měla já) a jak jsem tak spěchala od Cecilky zaparkované vedle obrubníku u Twisters - křuch bác. A najednou jsem ležela na mokrém asfaltu, mžilo mi do obličeje a já přemýšlela, jestli mám volat o pomoc, nebo se zkusit doplazit do vchodu a nebo jestli tu bídně zhynu. Taky o tom, že mám po sobotních bouldrových závodech a pravděpodobně po dnešním lezení a že darovat takové pěkné berle Ikovi byla mladická nerozvážnost.

Když jsem tyto úvahy oběhla dokolečka potřetí, začalo se mi zdát, že kotník je jen "v šoku", že se všechny kosti a šlachy vrátily na své místo, akorát se jim nechce chodit (brnělo to). Kde se vzal tu se vzal, stál nade mnou Sid a prej co to dělám (později se přiznal, že si myslel, že se dívám pod auto, rozcvičuju nebo převlíkám ). Nakonec projevil i přiměřenou dávku soucitu a sesbíral moje saky paky, které se tím pádem rozletěly po parkovišti.

Naštěstí kotník bolel, ale neotejkal, nakonec jsem si i na pár lehčich cestách zalezla.

V sobotu svítilo sluníčko, po dvou propršených dnech se krásně vyčistil vzduch, rozhodli jsme se vyjet na kopec a užít si rozhledu. Vybrali jsme si Mt. Hamilton, konstatovali totální zácpu na sto jedničce, zvolili výhodnou objížďku a skončili před cedulí "Za 4 míle silnice uzavřena". V Údolí pršelo, na Mt. Hamilton sněžilo. Co s tím, přece se to nebude odklízet, lepší je silnici zavřít. Pěkně nás to otrávilo, ale přece nepojedeme zase hned domů - vydali jsme se zkusit štěstí na Mt. Diablo, které je jen o 14 stop nižší než Hamilton.

	Slunce zapadá do hladiny Pacifiku, ten bobek co z ní vyčuhuje vpravo vzádu na témže obzoru je Faralon Island, vodní hladina s loděma je San Francisco Bay. Samotné Město je k vidění uprostřed panorama, a průliv vpravo je onen slavný Golden Gate - při bližsím ohledání je trochu vidět i stejnojmenný most.

Mt. Diablo je státní park, neplatila nám tam naše permice do NP, ale vstup za dva dolary, no nekupte to. Bohužel se opakovala historka s Mt. Hamiltonem - na posledním parkovišti pod vrcholem stála rangerská hlídka a auta výš nepouštěla. Prý je tam led. Obuli jsme boty, a vyrazili pěšky. Museli jsme vypadat dost zvláštně, Sid pajdající na kotník levý, ja na kotník pravý . Ale zase mělo to naše šmatlání jeden příznívý efekt. Nahoru jsme se dobelhali až se západem slunce, užili jsme si zase romanťyku. Mimochodem - za celou cestu jsme nenašli na silnici ani kousíček ledu. Jediné, co na silnici leželo, bylo malé dítě, které odmítalo jít dolů, odmítalo být neseno a odmítalo být rodiči ponecháno svému osudu. Prostě chtělo ležet na silnici a ať už rodiče dělali cokoliv, bylo to špatně .

Do 31. ledna musíme také vyřešit naše připojení na síť. Náš původní provozovatel, Ispchannel, byl přiveden k bankrotu firmou AT&T, která bude naším novým provozovatelem. To nezní nijak hrozně, ale vězte, že jestli má Telecom někde staršího pokrevního bratra, tak je to rozhodně AT&T. Už si dokážete představit naše nadšení?

Zkusili jsme si objednat konkurenční DSL (jedna krabice distribuuje signál mezi telefonem a počítačem), které dorazilo, ovšem má pár háčků - za prvé funguje jen na Windows 98 (smíme si tedy z našich Windows 2000 "upgradovat"?) a navíc při instalaci strojek žádá kartu, kterou jsme pro jistotu se zásilkou neobdrželi vůbec.

AT&T hodlá nadále provozovat kabelové připojení, ale můžeme na něm mít jen jeden počítač a máme si ho zaflákat jejich objemným softwarem - o kterém netušíme, co všechno bude dělat (zkoušeli jsme nainstalovat jen základní verzi - a hele - samo si to tam instaluje úplně všechno, bez ohledu na to, co si člověk vybere... moooooc, zajímavé). No, nebudu vás zatěžovat technickými podrobnostmi, páč jim sama nerozumím. Jen jsem chtěla ilustrovat, že ani když sídlíte v samém srdci počítačového světa, není připojení na internet žádná procházka růžovým sadem. Jo, pokud by vám ve dnech po 31. lednu nechodil hroch.net, není to ani výpadky proudu, ani zemětřesením, ale pravděpodobně tím, že se nám nepodařilo připojení rozchodit.

A k těm výpadkům proudu... díky báječné televizi Nova se zřejmě v Čechách rozšířila představa, jak se tady ve tmě choulíme ve vlňácích a chroustáme nahnilé syrové brambory (alespoň to jsem vyrozuměla z vašich poplašených mejlů). Ráda bych to uvedla na pravou míru:

1. zhasíná se postupně, po dvou hodinách
2. dvě hodiny bez elektřiny vydržíme bez závažnější újmy na zdraví, zvlášť, když je venku patnáct stupňů (Celsia, nad nulou!)
3. i kdyby - na balkoně máme plynový gril, bohdá hlady nezemřeme a hřeje nás naše mládí
4. náš dům je v jednom bloku s nemocnicí (mimochodem tou, co se v ní točil Formanův Přelet na kukaččím hnízdem), což znamená, že by se na nás s vypínáním dostat nemělo
5. - a to je taková perlička - "nezávislý" distributor energie "náhodou" vybírá k vypínání zejména oblasti, kde bydlí politici (San Francisco, Sacramento) a kde bude rambajz (např. dneska vypnuli energii v jakýchsi biografech)
6. je asi potřeba, aby byla energetická krize, neboť do této situace zavlekli Kalifornii ekoteroristi a vesměs levicová vláda, co chtěla být hezky populistická (ošklivé nebezpečné smradlavé elektrárny se nesmějí stavět bez ohledu na to, že prudce stoupá počet obyvatel, a rozvodné podniky smějí kupovat elektřinu na volném trhu = draze, a pak ji podle vládního cenového sazebníku = levně prodávat spotřebitelům -> takže teď přišly na buben) - doufáme, že Kaliforňanům se s náhlým vypnutím proudu třeba i rozsvítí.

Copyright © 2001-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.