Vánoce 25. prosince 2000 s devítihodinovým zpožděním dorazily konečně i do Kalifornie.

Tento týden se nesl poměrně dost ve znamení Vánoc. Začalo to tím, že jsem samolibě vykládala Sidovi, že na pečení cukroví vůbec nic neni, stačí se držet receptu, upleskat těsto, naházet to na plech a šup do trouby. Někdo tam nahoře mě určitě slyšel a tajně mi šťouchal zlomyslnými prstíky do lineckýho, až se z toho celý zepsulo. A tak jsem od bodu číslo jedna (vypracujeme těsto) dospěla rovnou do bodu posledního (za stálého míchání splachujeme). K další várce jsem už přistupovala z ustrašenou úctou.

	Vizovické

Samozřejmě napodruhé všechno fungovalo dobře, byť jsem použila stejné ingredience i postup. Zase mi narostl hřebínek a tak jsem se pustila i do vizovickýho. Dámy záviďte. Elektrická trouba peče krásně pomalinku, figurky se nenafukují, ani nepraskají. Pekla jsem to ale tak dlouho, že jsem nakonec na běžící troubu málem zapomněla...

V úterý jsem jela do Santa Clara vyzbrojena lanem. Zjistila jsem, že kurs na vyvádění cest za 72 dolarů platí jen pro Alfyho, který nikdy netahal. Záleželo na tom, koho jste se zeptali. Alfy se ptal novýho kluka a ten pro jistotu tvrdil, že všichni musí na kurs. Já jsem si odchytla přímo šéfovou a ta mi prozradila, že pokud mám alespoň rok zkušeností, tak na kurs nemusím. Hurá, hurá.

Museli jsme jen službě nahlásit, že jdeme lézt a ta se šla (v osobě Krise) na nás koukat. Byla jsem docela ráda, mají velmi dobře promyšleno, co by měl umět lezec a co jistič. Taky po mě chtěli simulovat pád a hlídali mi Alfyho, aby nepustil lano. Je příjemný lízt s někým, kdo už si chytání pádu zkusil a ví, co mu to udělá se špagátem a s jištěním. V Praze jsem tuhle "zkoušku" vždycky musela organizovat se spřátelenými lezci.

Ani jsem netušila, jak mi to lezení na "správném" konci lana chybělo. Mezi visením "na druhým" a vyváděním je asi takový rozdíl jako mezi chůzí a létáním. No řekněte, trmáceli byste se pěšky, kdybste mohli lítat???

Lezení na prvním mě pěkně zmohlo, po šesti cestách jsem byla tak odvařená, že se mi otevíraly ruce. Ale pocit to byl báječný, ještě navíc posílený skutečností, že se personál stěny se mnou začal jednat úplně jinak.

	Kozí Ranch

	Na ranči se chovají kozy na vlnu

A protože jsem tak hodná a šikovná, rozhodla jsem se sama odměnit středečním výletem. Když jsme jeli se Sidem do Half Moon Bay, viděli jsme na Alpine Road bránu s nápisem "KOZI RANCH". Dohadovali jsme se, jestli to má být "Kozí Ranch" a nebo jestli je to jen špatně vyspelovaný "Cozy Ranch", což by znamenalo Útulný ranč.

No a v pondělí se Martina zmiňovala, že jedou s Madlenkou k Martě, co má ranč kdesi na Alpine, a tak jsem předestřela svojí historku s KOZI RANCHEM a samozřejmě, že Kozí Ranch patří Martě. Tím byla vyřešena záhada vzniku jména a já jsem se nenápadně vnutila na exkurzi.

Kozí Ranch Sehnalovi zrychtovali de facto vlastníma rukama. Na pozemku je les a rybník, "stodola" v které se původně bydlelo a obrovský dům. Usedlost byla postavena jako soběstačná jednotka, s veškerou domácí havětí. Marta dodnes chová kozy (na vlnu), kachny, slepice a hafo psů. Myslím, že má v současné době dvě rotwaileřice, flekaté krátkosrsté štěně (rasu jsem zapomněla, ale vypadá to jako takový ten sympatický podvraťák) a odloženého pitbulla. Taky měla kočku a kocoura, ale kocour se někam zatoulal a kočka je natolik plachá, že se nepřišla podívat.

	Madlenka je hodně otužilá... ale stejně... takovéhle počasí tu máme 20. prosince!

	Američani NOSÍ psy na houby...

Během našeho drinku ztratil Kření pes Šmudla zájem o požírání mých rukávů a vrhnul se do hrátek s Ňuníkem (ono skvrnité štěně). Po nějaké hoďce už štěně vypadalo, že každou chvíli usne, ale o něco starší Šmudla byl k neutahání.

Nakonec jsme vyrazily na houby. Martě rostou kuřátka v podstatě za humny, a tak byli na výlet přibráni i mladší psíci. Přibráni je ten správný výraz. Ostružiní a jiné ostré potvory způsobili, že oba žerýci začali různě kulhat a okusovat si pacičky, až byli vzati paničkami a nošeni. Když jsem Martinu se Šmudlou fotila, vykřikovala, jen ať to zvěčním, ať všichni viděj, že "ti Američani už neví roupama coby a NOSÍ PSA NA HOUBY!". (Bohužel i Kalifornie má své stinné stránky, jednou z nich je jedovatý dub, který způsobuje příšerné alergie a otoky, a je to mrcha mrňavá, snadno přehlédnutelná. To je takový přídaveček k těm ostružinám, trnitým suchým křákům a kopřivám)

Po návratu z hub se Madlenka vrhla ke kozám do ohrady, na což hafíci chvíli smutně koukali (měli zůstat za plotem), ale nelenili a svorně se prodrali plotem. Ňuník se tam vlastně hrnul jen proto, že nechtěl přijít o nějakou psinu se Šmudlou, ale Šmudla ztratil zájem o štěně a věnoval se důležité "práci". Začal citýrovat kozy, které ho vzaly vážně a chovaly se, jako kdyby je tam cvičil veliký přísný ovčácký pes. Bylo úplně vidět, jak Šmudla povyrostl. Výsledek ovšem byl, že kozy zběsile prchaly kolem ohrady, kolem nich se neuvěřitelnou rychlostí bleskal Šmudla a v závěsu pádila Madlenka obávající se, aby kozy neztratily trpělivost a Šmudlovi to neoplatily. Celý ten cirkus zmizel s hrozným rykem za obzorem a Marta se rozhodla, že je na čase rázně zakročit.

Po čtvrt hodině hlásila nález psa a Madlenky (kozy se vrátily samy a Ňuník už spal v domě, jak se na psí miminko sluší). Šmudla si stěžoval na obodlákované tlapky, nakonec musel být podroben operaci.

	Psi smutně za brankou... ale nekoukali dlouho...

	Všichni po honičce...

Marta nám z města nabídla, jestli nechceme "nějaké chvojí", že zrovna porazila strom. Velkoryse bafla veliké zahradnícké nůžky a já odjížděla domů s Cecilkou narvanou větvema. Když jsem to složila na balkoně, vypadala vedle toho naše jedlička jak hromádka neštěstí. Ale protože se větší část chvojí ujala u sousedů, nevznikly žádné výrazné národohospodářské škody, zužitkovalo se všecko.

V pátek večer jsme šli na večeři se Stonem. Netušili jsme, že to bude větší společnost. Kromě doktora a Aňy tam byla Goša s Edem a další dva páry. Stone klábosil s těma čtyřma ostaníma o golfu, mezitím co my jsme se tam chechtali s Gošou a Edem. Jsou hrozní srandisti a prděj na to, co je "politically correct" (společensky správné, tak aby se nemohl nikdo urazit - obzvláště menšiny jako černoši, homosexuálové, svobodné matky, děti, židovská obec nebo recidivisti), takže jsme se tam pošťuchovali, chlapi proti ženskejm a naopak (společenský zatra nepřípustné, zavání to sexismem a feminismem!!!). Aňa by se zřejmě ráda bavila s náma, ale seděla v golfové půlce stolu, tak halt musela trpět. Myslím, že jsme se do "golfové" společnosti moc nekvalifikovali .

	Šmudla se podrobuje operaci...

	Vánoce

V sobotu Sid vyrazil na vánoční nákupy a já jsem zdobila stromek. Část ozdob (perníčky, vizovický) jsem si pořídila sama, slaměné ozdoby jsem zapůjčila od Křenů. Nejvíc mi asi dalo zabrat rozmotávání žároviček. To jsem si ještě pořád libovala, že je Sid pryč a nepřekáží mi. Ale když byl pryč už pátou hodinu, lehce jsem zneklidněla. Že by se Sid oddal nenáviděnému nakupování natolik, až by zapomněl na návrat domů, k milované manželce a ledničce??? Nakonce dorazil, s nepříčetným výrazem a plným autem přesně v tom okamžiku, kdy jsem chtěla volat policii. Ale stal se hrdnou dne, neb sehnal malý odpadkový koš do koupelny. Ten jsem si vymyslela v létě, ale tady se všechno vyrábí v ohromných velikostech a snahu o zakoupení tohoto objektu jsme vzdali po necelých dvou měsících shánění.

Sid nám taky nadělil krásnou barevnou tiskárnu, takže si teď můžeme zvětšovat fotky a vyrábět vlastní grafiku.

Na Štědrý den jsme se veselili s tiskárnou, a odpoledne se vykopali na malou procházku s vyhlídkou nad Morgan Hillem. Většina kopce je rozparcelovaná, ale zase tady zasáhla obec rozumně a prohlásila vršek za park, přestože to je parcela, za kterou by nějaký zpupník určitě neváhal vypláznout nějakej ten milionek. Takhle aspoň mají normální smrtelníci kam chodit na procházky.

	Šneci

	Šmudla dostal od ježíška kostičku...

K večeři jsme si pekli mahi mahi (mořská ryba) na křenu, bramborový salát byl hotový od rána. Popíjeli jsme oblíbené portské (možná že odborníci obracejí oči v sloup nad tou kombinací, ale nám to jde náramně k duhu). Ježíšek začal nadílku dobře, dostali jsme půllitry (ony jsou to teda pinty) a sekerku od Matesů. Když sousedi občas dorazí na drby, dostávají pivo v lahvích a včera jsem si od nich půjčovala pilku - takže jak je vidno, obdarovali nás prakticky.

Sid už zjistil, že pro udržení manželského štěstí je třeba mě chovat v teple - v tom největším balíčku ze všech byla deka (máme jednu a neustále se o ní na cestách pereme - je to báječný doplněk ke spacákům), a v mém druhém termoska na kafe (bez ranní dávky kofeinu jsem nepoužitelná). Sid dostal dvě trika s límečkem (košile nenosí, a ty trika co má jsou hrozně olezlý), aby mě řádně reprezentoval a pytlík na magnezium (když už tak pěkně leze ).

	Sid koukal na šneky podezíravě. Takovou malou lžičku mu, chudákovi, dali!		Ale zbytečné strachy, v kuchyni je i něco onačejšího!!!

Na Boží hod jsem se probudila báječně vyspinkaná a to přes to, že jsem otevřela oči dřív než Sid. Obvykle se totiž on budí mnohem dřív než já. Pohled na hodiny vše vysvětlil. Bylo půl jedenáctý. Zbýval nám čas tak akorát na snídani a sprchu než vyrazíme ke Křenům na vánoční šunku. Sid s Ikem se okamžitě vrhli k počítači, Madlenka měla na uších sluchátka (dostala od ježíška walkmana na cédéčka) a v ruce digitální hru, Šmudla jako vždy usoudil, že jsem přišla navštívit jen a pouze jeho a okousal mi paže až k lokti. Když už to nevypadalo, že by se mnou mohlo být více legrace (mínila jsem popíjet víno a klábosit s Martinou, eventuelně s klukama), vrhnul se na okusování "kostičky", co dostal od Barborky (dcera Marty).

Chlubili jsme se Ikovi naší novou barevnou tiskárnou, Křeni se zase pochlubili dokonalejším digitálním foťákem (fotky v deníčku jsou po většině z maviky, proto ta mizerná ostrost) a příjmem vysílání českých radií přes internet (to se nám teď doma bohužel nepodařilo rozchodit natolik, aby to mělo smysl). Ale hlavně to celé byla pojídací záležitost, jestli si dobře pamatuju, tak kromě spousty vína jsme byli pohoštěni rybou v aspiku, kterou jsem si já odpustila, neboť se nedokážu přenést přes "třaslákovitou" konzistenci. Dále šneky, kteří nebyly plněny opravdovskými šneky a nakonec šunku a cukroví a štrůdl a.... pak jsme zbaběle uprchli .
Mysleli jsme, že budeme balit, abychom brzy ráno mohli vyrazit s Matesovejma na hory, odkud jsme chtěli pokračovat na výlet. Mates slíbil, že mě naučí lyžovat, ale teď večer všechno odvolal, protože má rozbité auto. Ale tak aspoň si odpočineme a promyslíme zbytek výletu. Sid má volno až do 2. ledna, musíme toho využít.

Copyright © 2000-2004 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.