Návrat přes Yosemite 5. listopadu 2000 druhý díl našeho báječného výletu do zimní Sierry Nevady

	Yosemitský "bobeček"

	Silnice přes Yosemity

Tioga Pass byl opravdu otevřený, i když cedule na silnici u Mono Lake, pouhých pár stop před odbočkou pravila, že otevřen není. V lesích to trochu klouzalo, ale Yosemity - a obzvláště Yosemity v době, kdy většina lidí netuší, že jsou otevřený - jsou opravdu impozantní a se sněhem asi mnohem krásnější, než jak je znám z obvyklých "letních" fotografií.

Kopce v Yosemitech vypadají jako obrovské žulové bubliny, a dá se po nich chodit (nejsou porostlý pralesem). Je hrozně legrační chodit po sklopený skále. Žula (či co to je) je krásně pevná, skoro vůbec nezvětrává, a na šikmých hladkých svazích se nedrží sníh. Chtěli jsme si na jeden takový "bobeček" vylézt a trvalo nám to přes hodinu... ono se to nezdá, ale vyplazlili jsme se dost vysoko.

	Strom - v pozadí Half Dome!

	Half Dome

Asi v půlce cesty jsme v jedný proláklině našli ve sněhu stopu. Nemohli jsme se dohodnout, jestli je to stopa horského lva, nebo jestli je to stopa malého medvídka. Přiznám se, že ani jedna varianta mě neuklidnila. Horský lev je docela dooost veliká kočička na to, aby se s ní člověk pral, a v zimě možná docela hladová. Malý medvídek je ještě horší, protože mezitím co kočka, nebo velký medvěd s velkou pravděpodobností utečou, tak malý medvídek se člověka lekne a začne kvičet, čímž přivolá velkého medvěda... uf. Sid mě uklidňoval, že s ním jsem v bezpečí, protože on vypadá a mručí jako velký nerudný medvěd a že by se ho chlupáč lekl. No, k mé úlevě nám nebylo dopřáno ověřit tuto teorii v praxi.

Na úplný vršek se nám vylézt nepodařilo. Kopec měl skalní čepičku "opravdového" lezení olemovanou hlubokými závějejemi. Rozhodli jsme se nelámat si zbytečně nohy tak daleko od civilizace a otočili se dolů.

	Na hřebínku

	Nevěstin závoj / Bridalveil

Do Yosemit mě táhnul hlavně El Capitán. Pro nelezce - asi tisícimetrová skalní stěna, která se stala takovou horolezckou Mekkou, těžké lezení na několik dní, na které ani nikdy nebudu mít (ani morál a ani síly). Ale přiznám se, že nakonec mě mnohem víc ohromil Half Dome. Je to žulové půlprso trčící nad okraj kaňonu, tvořící nepřehlédnutelnou dominantu yosemitského údolí.

Shlédli jsme ještě povinný Svatební závoj (vodopád) - protože se nachází asi dvě stě metrů od parkoviště, byla u něj překvapivá spousta lidí. Zvažovali jsme, jestli se pohrneme domů v koloně se všemi ostatními a nebo jestli absolvujeme nějakou další atrakci. Sid se zahleděl do mapy a pravil, že nad vodopádem je vyhlídka a že pojedeme tedy tam.

Po cestě jsme stavěli na úplně ještě jiné vyhlídce, ze které byl vidět Half Dome, Capitán, i Závoj a pak jsme se kroutili dál. Když už jsme jeli asi půl hodiny, tak jsem se ptala, jestli tam už budeme. Sid mi suše odvětil, že na tu vyhlídku je to osmatřicet mil a ať jedu dál. Tak jsem jela a jela a jela.

Sid mi zatím předčítal, že z vyhlídky Glacier Point je dechberoucí pohled na Half Dome, obzvláště při západu slunce nebo při měsíčním svitu. Vzhledem k tomu, že ve všech průvodcích jsou místní atrakce "ohromující, kouzelné, dechberoucí ataktále", tolik mě to zase nevzrušovalo.

	Vlevo El Cap, vpravo vodopád, mezi nimi v pozadí Half Dome

	Half Dome tváří v tvář

Jenomže to stálo za to. Stáli jsme na skále, v hloubce pod námi údolí a na protější stěně kaňonu trčel Half Dome. Byl ještě stále osvětlený sluncem, mezitím co kaňon byl ve stínu.

Potom se najednou dostal Half Dome do stínu a zešednul.

A pak se slunce sesunulo tak, že vykouklo průsmykem rovnou na Half Dome. Představte si setmělou krajinu, v které se najednou "rozsvítí" obrovská skála.

	Západ slunce

	Western Sky

Kvůli tomuhle bych si rozhodně zajela i víc než nějakých usmolených sedmdesát mil. Pokud máte nějaké fotografie západů slunce, tak je roztrhejte a přijeďte se podívat na západ slunce s Half Domem.

Ono se totiž ještě navíc konalo něco, čemu se tady praví "western sky". Zkoušeli jsme ho po cestě dolů vyfotit, a málem se nám to nepodařilo. Silnice se kroutí v nepřehledných serpentýnách a stavět nebylo radno, protože někdo za vámi by to do nás mohl klidně napálit. Navíc začalo zase přimrzat. Ale pak se na poslední chvíli vyloupl prašný odstavný pruh, a tak máme i tento úlovek.

Nakonec tam nahoře "zhasli" a nás čekalo pět hodin jízdy domů......

Copyright © 2000-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.