Líbánky s Lízou

Líbánky s Lízou
30. července - 8. srpna 2005
o romantice, parních matkách a dřevěných mašinkách



	Kalifornský srpen Sid trávil svou dovolenou venčením Toma, abych já měla čas na líbánky s Lisou



	Letní inverze

Když se dva lidé rozhodnou spolu strávit zbytek života, obvykle absolvují takzvané líbánky. Spočívá to v tom, že se od sebe nehnou, nevnímají moc okolí a pod očima mají tmavé kruhy, neboť prožívají vzrušující noci. První dny s novorozenětem jsou takovými líbánkami. Od miminka bez režimu se nedá nikam odejít, okolí vnímá novopečená matka skrz clonou nevyspání, a noci jsou opravdu velmi bujné.

Kupodivu mi první týden to nevyspání ani nevadilo. Asi jsem byla ještě nadupaná těhotenskými a porodními hormony. Naopak jsem si Lízinku užívala a každé vzbuzení jsem vítala jako milou příležitost k tomu, abychom si s Lisou šuškaly různá tajemství, přepočítávaly prstíčky na ručičkách a celkově si užívaly domácí pohody - prostě líbánky.



	Konečně se ze mě stala parní matka...



	... ale ve vaku je Lisa zkrátka nejhodnější

Je pravda, že už v počátku se projevila nějaká ta nedorozumění. Například Lisa předpokládala, že zajistím plynulé zásobování mlíkem. V této disciplíně prvních pár dní skutečně nikdo excelovat nemůže - a protože máme stále vedra, tak jsem se nakonec i docela vyděsila. Nejen, že nespokojené mimi neustále bečelo, ale ještě odmítlo plnit dodávku mokrých plen. Nakonec s představou dehydrované Lisy napojené na kapačky jsem proklela všechny dobré rady Laktační Ligy, vyvařila flaštičku a dudlíka, a dala Lízince trochu umělého mléka. Patnáct mililitrů změnilo kvílející mandragoru v roztomilé zvědavé miminko. Dokonce mi připadlo, že Lisa přestala svůj zrak fixovat na moje prsa a konečně si ke svému údivu všimla, že k mlíkárnám patří také nějaký obličej. Pak vyčerpaná zážitky usnula - a spala do té doby nevídané tři hodiny. Zalomila jsem to s ní - a voilá - když jsme se probudily, bylo po problému - mléko dorazilo! A zřejmě ve velkém - Lisa se narodila v pátek, krize byla v neděli a v pondělí při kontrole měla už zpět svou porodní váhu. Po dalších třech dnech vážila rovných 9 liber (4082g) a dva týdny po porodu 9 liber a 13 uncí (4450g).

Druhý týden mi opadly hormony a s nimi moje nadšení pro vstávání každých dvacet až čtyřicet minut. Taky jsem začala mít pocit, že čtyřkilové mimi by se mělo dokázat najíst najednou a občas se pustit mámy. Lisa je hrozný mazel - na rozdíl od Toma, který od malinka nesnášel pevná objetí a žádal být nošen tak, aby měl co nejlepší výhled po světě, Lízinka je nejšťastnější, pokud je co nejtěsněji přtulená k mámě. Bohužel i máma je jen člověk a občas musí na záchod či na podobně neodkladnou pochůzku - a navíc já nejsem jen její máma.



	Inverze nad mořem u nás praží slunce, u moře je mlha a zima



	Asi každé dítě se dostane do období, kdy se musí chodit krmit kačenky či husy

Po dvou týdnech se nám snad podařilo noční vstávání zredukovat na každé dvě hodiny, proložené spánkem, nikoliv volnou zábavou a ožužláváním mámy. Denní kvil a dožadování se nošení snad vyřešíme babyvakem - nicméně abychom to nezakřili - podrobný referát o úspěších dodám, až nějakých úspěchů dosáhneme. Zatím se mi (snad) podařilo konečně koupit babyvak, který mi pasuje, do kterého dokážu Lisu vložit bez spolupráce dvou až tří asistentů, a v němž Lízinka může trochu dýchat.

A co na Lisu říká okolí? Babička tvrdí, že je Lízinka krásná. Vzhledem k tomu, že to prohlašovala i v době, kdy byla Lisa žlutá jak Číňan a navíc posetá novorozeneckou vyrážkou, nepovažuji toto tvrzení za nějak zvlášť relevantní. Se Sidem občas musíme konstatovat, že s Lisou se počet našich dětí zvětšil geometrickou řadou. Člověk by čekal, že když jsem sama zvládala Toma, tak ve dvou dvě děti budou v pohodě, ale není tomu tak. Vždy skončíme v nějaké situaci, kdy značně postrádáme další pár rukou. Děti hrají tvrdou přesilovku a využívají každé slabé chvilky. Podařilo se Lise zlikvidovat nejen plenku, ale i veškeré oblečení, podložku a přebalovací pult? Tak Tom si jistě vybere tento okamžik k tomu, aby skákal ze židle, lámal moje drahé brýle či zdrhnul na ulici. Pokud do toho zazvoní telefon nebo na plotně přeteče polívka, máme rodinnou idylku jako vyšitou. Obzvláště zábavné je odpolední uspávání - na to, abych uspala kterékoli z dětí, potřebuju aspoň deset minut, kdy to druhé je zticha - tj. spí - jistě chápete, že touto podmínkou se dostáváme do situace řešitelné pouze časoprostorovou smyčkou.



	Montereyské akvárium cíl našeho prvního většího výletu ve čtyřech



	Tomova oblíbená expozice

Zdá se, že Tom nemá se sestřičkou problém. Občas jí chodí "zpívat" - tenkým hláskem kvílí nad postýlkou. Pokud je Lisa v sedačce, tak s ní houpe; podává plínky když přebalujeme (diví se tomu, jak velké pleny má on sám a jak malé má mimi) a celkově je na Lisu strašně hodný. Ovšem vyvádí ho z míry, pokud Lízinka pláče - to je celý nervózní, pečlivě sleduje, co děláme a jestli mimi nešidíme. Když usoudí, že jsme jako rodičové zcela nemožní, bere věci do svých rukou. Tuhle se snažili Lisu utěšit dokonce svým oblíbeným nejmilovanějším hrošíkem, kterého jinak nepůjčuje.

Nicméně Tomovi neuniklo, že Lisa si dokáže vše "vybrečet" a snaží se sám tuto taktiku na nás uplatňovat. Už si uměl krásně o všechno říct, poprosit, vysvětlit - teď zase zkouší začít rovnou fňukat a kvílet, případně vztekle ječet, jestliže není po jeho dostatečně rychle (a že většinou není, protože my se snažíme vysvětlovat, že je s námi lepší domluva, když se bude chovat racionálně). Sice se to trochu lepší a uznávám, že vztekání asi souvisí také s věkem (blíží se tolik obávané druhé narozeniny), ale stejně je to občas o nervy.



	Snažíme se, aby Tomův program nedoznal narozením sestry nějaké újmy



	... naštěstí máme vláček i kolotoč v blízkém parku...

V jiných ohledech je Tomášek velmi šikovný. Stále rozšiřuje možnosti komunikace - sice nepoužívá mnoho skutečných slov, ale těch pár slabik spojuje do vět a hodně posunkuje. Překvapuje nás, jak si pamatuje oblíbená místa. Tuhle jsme cestou na letiště přemýšleli, proč dělá húú húú a točí ručičkou. Tom nějak poznal, že jdeme na letiště, a protože tam vždy koukáme na startovací dráze na malá vrtulová letadla, tak vynalezl vlastní posunek pro vrtuli. Podobně se radoval, když poznal vstup do akvária, a honem se hrnul podívat se k nejbližší expozici na rybičky. Kupodivu ho už moc neberou "dětské" atrakce, skutečně vydrží dlouhé minuty obdivovat pestrý podmořský život v normálních expozicích. Četbu rozšířil o další písmenka a umí počítat do dvou (hlásí, když narazí na párek něčeho - ať jsou to vlastní ruce nebo třeba počet nudlí na vidličce). Hodně se osamostatňuje. Často si odejde sám do pokoje, vytáhne si nějakou knížku či hračku a dokáže se samostatně zabavit na poměrně dlouhou dobu. K narození Lisy dostal základní sadu dřevěného vláčku a kolejí, které se staly zatím snad nejúspěšnější hračkou. Dokonce tak úspěšnou, že místo, aby nás chodil ráno budit a tahat z postelí, odběhne si rovnou k mašince s vagónky a jde si hrát.



	Naše děti



	Tom s vláčkem, který dostal k narození Lisy

Zdá se, že Tom docela dobře snáší i pokles mé pozornosti. Zatím tedy nedoznal žádné újmy - Sid si vzal dva týdny dovolené a navíc tu máme babičku, takže Tomášek se nadále těšil přízni většího počtu lidí. Uvidíme, kterak zvládne návrat táty do práce a posléze odlet babičky. Přiznám se, že zatím nemám moc představu, jak budu fungovat coby samomatka - holt doufám, že během dalšího měsíce si Lisa vybuduje nějaký pevnější režim a rozdílné potřeby dětí nějak skloubím do přijatelné rutiny.

Já sama se dva týdny po porodu cítím lépe než dva týdny před ním. Můžu chodit bez bolestí (pokud pominu bolesti zad z věčného kojení a chování Lízinky), dokážu zvednout a pochovat i Toma, dokážu si ostříhat nehty na nohou a obout alespoň sandály (ano, shledala jsem se s kotníky - mezi moje velké radosti patří to, že nejen dokážu své nohy spatřit, ale hlavně to, že se začínají podobat nohám, na které jsem zvyklá), na záchodě můžu opět sedět v poloze myslitele. Spaní je zatím stále bída - sice mi teď nic nebrání v ležení na zádech, ale zase jsem omezená ve všech ostatních polohách. Leh na břiše nepřipadá v úvahu; ve velikosti košíčků podprsenek se začínám vymykat běžné abecedě. Na bocích můžu ležet - ovšem pouze na té straně, z níž jsem právě kojila. Do toho Lízinka vede rušný noční život, takže celkově se situace lepší, i když v některých oblastech pomalu. Doufám, že to časem dotáhnu na předtěhotenské oblečení (nebo alespoň na běžné lidské velikosti), stolování s příborem (tj. v jedné ruce vidlička a v druhé nůž - nikoliv v jedné vidlička a v druhé mimino) a více než dvě hodiny spánku v kuse.

[Předchozí] [Domů] [Následující] [Pište] [English version]