Plaváček 11. - 25. září 2004 O důsledcích objevu třetí (svislé) dimenze a Tomových prvních lekcích plavání.

	Já jsem opičátko a tohle je safari

	Pohled na SFO ze Sweeney Ridge

Od té doby, co máme Tomáška, je pro nás přeci jen složitější vyrazit na delší výlet, takže objevujeme a znovuobjevujeme hlavně naše okolí.

V době veder se dá vyrazit do vyšších nadmořských výšek (které jsou ovšem vzdáleny pět hodin jízdy) a nebo naopak k chladnému moři. Po zkušenostech z předchozího víkendu jsme zavrhli San Francisco - byť i jen jako průjezdní bod - a zaparkovavše vozík hned u Pacifiky, vystoupali jsme na Sweeney Ridge. V roce 1769 se vydala ze San Diega výprava Gaspara de Portoly, která měla nalézt vnitrozemní cestu do Monterey. Výprava Monterey ovšem minula a ocitla se 4. listopadu právě až na Sweeney Ridge, z kterého spatřila Sanfranciskou zátoku. Portola ovšem shledal zátoku je příliš velikou na to, aby se dala obejít, vzdal to a vrátil se. Paradoxně tak nikdy nedošel ke Golden Gate a neobjevil jeden z nejlepších světových přístavů. Vlastní San Francisco bylo založeno až roku 1773.

Sweeney Ridge dneska nabízí výhled na hustě osídlené okolí Zátoky a sanfransciské letiště na straně jedné, a na dumně zamlžené romantické pobřeží u Pacifiky na straně druhé. To, co bylo u nás v San José parným dnem, nás na Sweeney Ridge zahnalo do mikin a dlouhých kalhot, a já se přistihla, že ve větrném odpoledni závidím Tomáškovi jeho teplou kapucku. Zřejmě mu bylo krásně pohodlně, protože cestou dolů si klidně schrupnul poté, co se unavil taháním mě za vlasy. Normálně ho totiž nosí Sid a toho, pravda, nemá zač tahat. Můj nadskakující drdůlek v Tomovi vyvolal nečekané záchvaty smíchu.

	Pohled z Quicksilveru na Guadalupskou přehrádku

Se Suchýšem, jenž zase přijel na návštěvu (nějak mám pocit, že je u nás častěji, než kdekoliv jinde) jsme také uspořádali rodinnou podvečerní procházku na Quicksilver. Sid je v tomto ohledu starý mazák, do tohoto našeho nejbližšího parku chodí s Tomem na výlety, když chci o víkendu být sama. Pro mě a pro Suchýše to byla ovšem premiéra. Hroch samozřejmě žádá lézti na kopec, což jde jednoduššeji od Guadalupské nádrže. Jak název napovídá, na Quicksilveru se těžila v dobách kalifornské zlaté horečky rtuť, nezbytná pro zpracování zlata. Dodnes tento park, stejně jako Sweeney Ridge, dělí dva světy. Na jedné straně šestimilionová betonová konglomerace Křemíkového Údolí, na straně druhé divoké nepřístupné kopce, kde se krčí malé farmičky a podivné polorozpadlé boudy s náležitě rurálními obyvateli.

	Pohled z Quicksilveru směrem na Mt. Hamilton

Od půlky září máme doma také oficiálního plaváčka. Jednou týdně chodíme na kursy do místního klubu. AVAC má bazén pro dospělé, nějaké posilovny a tak dále, ale hlavně dětskou plaveckou školu ve speciálním krytém bazénu. Škola je zřejmě velmi úspěšná, kursy běží celý den až do večera, včetně víkendů. S dětmi se plave od šesti měsíců, myslela jsem, že Tom bude v začátečnickém kursu nejstarší, ale opak je pravdou. Tom jediný ještě nechodí, všichni ostatní spoluplavci jsou řádově o čtyři až osm měsíců starší. Občas je to legrace, protože Toma pořád nejvíc zajímá ulovit si nějakou hračku a pak ji v klidu přežvykovat, zatímco ostatní děti hází míčky a vyvíjejí podobné aktivity. Nejdůležitější pro nás ale je, že se Tomovi v bazénu líbí. Bazén má 33°C, což se zdá být pro Toma podstatným kritériem. V domácím bazénu míváme tak do třiceti a nevydrží v něm déle než deset minut.

	Tomášek, znaven otcovým výstupem na kopec, si ustlat tátovi na hrbu

Všechna miminka do tří let musí povinně nosit nepročůrávací plavky. Tom dostal takové modré trenýrky, přišly mi docela hezké (na zadečku mají logo té plavecké školy), proto mě překvapilo, že ostatní děti přes to ještě nosí opravdovské plavky - holčičky dokonce klasické jednodílné. Ptala jsem se slečny na recepci, jestli to je nutné (čekala jsem, že se jedná o nějaký záchvat amerického puritanismu), ale ta mě uklidnila, že jediné, co musí Tom mít, jsou ty kalhotky od nich, a jestli mu chci něco dávat přes to, tak je to moje volba. Uf - to se mi ulevilo. Fakt mi přijde nesmyslné rvát na mimi tisíce hadrů, které ho budou ve vodě jen otravovat.

Co se na kursu učíme? Za prvé nám "zakázali" nosit dítě ve vodě usazené na našem boku. Je prý potřeba, aby mělo volné ručičky a nožičky a mohlo se seznamovat a experimentovat s vodou, cákat, nechat se nadnášet a splývat. Dále máme "zakázáno" dítě ve vodě tahat nebo ho nosit. Pokud vidí hračku a natahuje se po ní, tak ho nesmíme přisunout, dokud nezačne kopat nožičkama. Miminku nejde nějak slovně vysvětlit, jak se plave, tudíž musíme názorně předvést, že dokud nehýbe nohama, nikam se nedostane. Přijde mi, že se nedělá velká věda z toho, když se mimi ocitne pod vodou - a kupodivu ani jedno miminko v našem kursu nemá s namočeným obličejem problém. Hodně se ovšem klade důraz na bezpečnost - děti se trénují, že nesmějí sami do bazénu - teprve až když je ve vodě dospělý a ten je vyzve. A také je učíme chytit se kraje a bez pomoci vylézt. Mně se program zamlouvá, Tom ve vodě radostně vykřikuje a ráchá se, tak doufám, že nebudeme moc nemocní a budeme chodit celou zimu.

	Dosáhnu!

	Koukej táto, hodiny!

Přiznám se, že s cílem zachovati si vlastního duševního zdraví doufám, že se mi také podaří konečně udržet nějaký skromný program pro mou maličkost. Znovu jsme najeli na systém, že o víkendu bere Toma na procházky Sid, a já můžu doma něco udělat, aniž bych musela každých deset vteřin vyskakovat a běžet řešit nějakou batolecí krizi. Jednou týdně také plánuji opustit dítě a manžela, a jít se vyřádit na stěnu. Bohužel zatím se mi to podařilo jen jednou, tak uvidíme, jak to bude fungovat do budoucna. Jakkoliv Toma bezmezně miluji, tak dvě hodinky týdně strávené činností, která se netýká ani miminek ani domácnosti, shledávám velmi osvěžujícími.

Na stěnu samozřejmě nadále chodíme i celá rodina. Ze začátku na nás Tom vážně hleděl z kočárku, teď již brousí po okolí, zkoumá lana a jistítka, obdivuje sedáky a nádherné lesklé karabiny ostatních lezců - a staví se u stěny a osahává si chyty. Posledně velmi pozorně sledoval, jak se škrábu vzhůru. Přišlo mi dojemné, že se ten drobek tak bojí o svojí mamku, ale obávám se, že Tom se nebál o mě - pouze hledal inspiraci. Následující den se totiž pověsil za postranici cestovní postýlky a nohama po ní vystoupal asi až do poloviny. Odpoledne si vytáhnul třetí šuplík v prádelníku, udělal na něm shyb a nožičkama odpochodoval do třetiny prádelníku. Dále použil mé maličkosti, aby se dostal na křeslo a po opěradle vyvzlínal směrem k zakázané (a tudíž oblíbené a velmi žádoucí) kytce na krbové římse. Také už pomalu dosáhne z přebalovacího pultu na nástěnné hodiny. Zdá se, že jsem si mateřství opravdu představovala jak Hurvínek válku. Měla jsem pocit, že stačí z našeho domu udělat horizontální holobyt (tj. odstranit všechny nebezpečné předměty tak, aby na ně nedosáhlo dítko lezoucí spořádaně po podlaze). Bohužel teď to vypadá, že budeme muset začít holobytovat i vertikálně, protože naše dítě dospělo do vývojového stádia opice.

Copyright © 2004-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.