O lidech 13. listopadu 2000 ale i o víně, pivu, hospodách, irské kávě, biografu a lezení.

V pondělí vstal Sid brzy ráno, aby byl v půl osmé na klinice na imigrační prohlídce. Když tam dorazil, sdělili mu, že tam nemá vůbec být a že mu v pátek nechávali v pět odpoledne vzkaz na záznamníku v práci, že vyšetření překládají. (V pátek v pět odpoledne jsme byli už hodinu v dopravní zácpě směrem na Sacramento.)

Takže si Sid zopakoval ranní vstávání ještě v úterý. Ale celkově byl úspěšnější než já, neb se mu podařilo doktorce vysvětlit, že je zbytečný testovat ho na TBC, když je jasný, že test (vzhledem k očkování) bude pozitivní.

V médiích od začátku týdne vládly volby - ty naše, americké, samozřejmě. My sice volit nemůžeme, ale přeci jen nás to docela zajímá - vždyť tu žijeme a výsledek voleb bude ovlivňovat i nás. Musím se přiznat, že se tu v politice ještě neorientuji, takže "rodinnou" politiku usměrňuje Sid. Ale fandili jsme Bushovi, akorát že ještě pořád nikdo vlastně neví, jak to dopadlo.

V úterý jsem byla na stěně v Santa Clara. Sice se tam tvářej děsně důležitě a oficiálně, ale mají moc pěknou bouldrovku. Lezl tam takovej človíček (jménem Alfy), stejně mizerně jak já, a tak jsme se dali do řeči. A hlavně do lezení. Konečně jsem se jednou zase ulezla tak, že jsem nemohla pomalu ani udržet volant. Alfy mi taky doporučil nejbližší lezeckou oblast, Castle Rock na Skyline.

Na Castle Rock jsem se vypravila hned ve středu. Jenomže Skyline je na hřebeni, co nás odděluje od moře, ze kterého se valily mraky a lezavo. Obešla jsem Castle Rock, je to soubor velmi zajímavých bouldrovacích šutrů. Nejvíc se to blíží žule, ale má to takové pískovcové struktury - velké díry, až jeskyňky, spíš oblé chyty a je to krásně drsný. Na skálu jsem si sice šáhla, ale protože jsem měla ještě stále ruce jako šimpanz, ani se mi nechtělo lézt.

Ve středu jsme byli pozvaný na večeři k Ikovi. Vlastně ani nevím, jak se Ik se Sidem seznámili, ale na tom ani nezáleží. Ik bydlí v Los Altos, v podstatě "za rohem" a místo chalupy vlastní byt v Monterey. Byt jsme měli v létě na víkend zapůjčen a vůbec mě nepřekvapuje, že Martina (Ikova žena) se na důchod chystá přesídlit právě tam. Martina tvrdí, že Ik a Sid jsou úplně stejní blázni, což oba pánové vehementně popírají ("přece nejsu takovej blázen jako ON!!"), ale my, ženy, víme svoje. Martina mi vyhrožovala pubertální dcerou Madlenkou. Trochu jsem se hrozila toho, že budu večeřet s americkým puberťákem, který bude ještě příšernější, než čeští puberťáci, ale Madlenka se chovala tak, že jestli jsou takovýhle všichni americký puberťáci, tak mi nezbývá než konstatovat, že americké puberťáky zbožňuju. Většinu večera mě obveseloval Šmudla. Takový smetákoidní štěně (oficialně nejmenší knírač, či co), ale hrozně miloučký, protože se se mnou trochu kočkovalo, ale Sida (který se tvářil jako že si vůbec nehodlá hrát na předstírané kousání do palce) zdvořile neobtěžoval. Na psy normálně moc nejsem, ale po pěti letech s Gulášem mám najednou zvířecí absťák.

Večeře, pokud se pamatuju, proběhla úspěšně, akorát jak ubývalo vína a ubývalo vína, stávaly se debaty čím dál tím sofistikovanější. Myslím, že jsme odešli právě včas natolik, abychom ještě odešli. Sid byl rozverný do té míry, že mě do auta ODNESL!!! (konečně mám muže, který mě UNESE!!).

Ve čtvrtek ráno jsem měla problémy s exhumací, z postele jsem se vymátořila, až když Sid byl dávno v práci. Očekávala jsem příšernou kocovinu, ale asi to bylo hodně dobrý víno (aby ne, Kalifornie je vínem vyhlášená).

V pátek jsem byla zase na stěně, abych nevyšla ze cviku. Byla tam taková holčina, nejen že krásně lezla, ale ještě navíc byla docela pěkná. (Nevím čím to, ale Američanky jsou děsně ošklivý. Já si samozřejmě nestěžuju, protože z toho plynou takové příjemnosti, jako že kolegové Sidovi říkají, jakou krasavici si to vzal za ženu.) Samozřejmě - ta holčina byla Ukrajinka! Ukazovala jsem jí tam krok, kterej jsem nemohla za boha udělat, ona ho udělala, ale hlavně (!) mě potom nechala taky to zkusit a hlídala mi záda. To bylo na tom kroku nejblbější, že jsem se tam musela vyvěsit za patu a rukama šmátrat za rohem. Hrozně to vyhazovalo a byl by to jasnej placák pozadu.

Se Sidem jsme měli večer naplánovaný kino. Překvapilo mě, s jakou náruživostí chodí Američani do kina. Kolem sedmý večer už je problém zaparkovat, na nové filmy se kupujou lístky předem a to přesto, že jdou v několika sálech najednou (kino tady znamená komplex dvaceti sálů, kde se promítá od časného odpoledne až po půlnoční představení). Naše představení bylo samozřejmě vyprodaný, takže jsme šli napřed na večeři. Vybrali jsme si americkou hospodu Tied House. Vyznačuje se tím, že má svůj pivovar, vypadá poměrně hospodně (žádnej načinčanej restaurant) a servírují olbřímí porce. Ale hlavně - mají tam pitelné pivo.

O filmu "Red Planet" radši moc psát nebudu. Kdyby náhodou dorazil do Evropy, tak se ho pečlivě vystříhejte. Schématická sci-fárna plná omylů, s nezbytným hepáčem (happy endem) na konci. Já jsem s filmem měla ještě jeden problém, nesnáším filmy, kde neustále čekáte na to, kdy tam vybafne nějakej ufon, takže chudák Sid má asi pěkný modřiny na ruce. Mimochodem, žádnej ufon tam nevybafnul.

	Trochu silný kafe, tady....!

	Západ slunce v SF (ten ostrov je Alcatraz)

Na sobotu jsme po rodinné poradě nakonec souhlasili, že pojedeme se Sidovým zubařem do San Francisca na kafe. Zubař je etnický Číňan a tak jsme si představovali jeho přítelkyni jako malou Číňanku. Jenomže to bychom nesměli být v Kalifornii. Do San Francisca jsme nakonec jeli v sestavě Stone (zubař, jmenuje se křestním jménem Kingstone!!!), jeho přítelkyně Aňa - blonďatá a hezká - jistě tušíte odkud vítr vane - Aňa je Polka, Anina sestra se jmenuje Goša a její manžel Ed je pro změnu Iráčan z Chicaga. Netušila jsem, proč je třeba pořádat výpravu za kávou až do San Francisca, ale když jsme dorazili k hospodě Buena Vista, pořestala jsem se divit. Hospa je na krásném místě, s výhledem na točnu historických tramvají a Golden Gate. Navíc byla naprásknutá, což vždy a všude odlišuje dobrou hospodu od špatné a navíc se zdála nacvaknutá místníma - a ne davama turistů - což je také dobré znamení. Chvíli trvalo, než jsme urvali stolek a to ještě byl stolek v sousedství společnosti, která byla více než rozverná. Goša to komentovala tím, že tady musej asi nalejvat nějakou silnou kávu. Naivně jsem to považovala za pouhý eufemismus a zdovřile jsem se tomu zasmála.

Houby eufemismus. Irská káva se připravuje tak, že do servisového hrnečku vložíte tři kostky cukru, krupnete do toho kafe, hodíte velkého panáka whisky a přizdobíte šlehačkou. Je to teplý, sladký a strašně DOBRÝ. Obsluhy se nám dostalo od Emmy. Od pohledu baba princmetálová, která tam zcela zjevně pracuje už od zemětřesení v roce 1906 a oplývá zcela zvláštním smyslem pro humor (usmívat jsem jí viděla, jen když mačkala kasu). Vsadila bych se, že když je zapotřebí, dokáže sama vyházet celou hospodu.

Myslím že jsme během pozdního oběda zvládli tři rundy kávy. Sid, který by se bez rukou nedomluvil, v jednu chvíli vyrazil Emmě tác s kávama tak šikovně, že jsem měla nejen já politý záda. Naštěstí ta společnost vedle už byla dávno za bodem, kdy by někoho z nich rozhodila taková prkotina, jako šlehačka za krkem. Ed jim chtěl objednat drinky, aby to nějak kompenzoval, ale Emma to rázně uťala s tím, že tam pařej už od rána a měli by jít radši domů.

Nakonec jsme se odkutáleli i my a šli se projít po SF. Čtvrť s kýčovitejma suvenýrama mě příliš nenadchla, ale nakonec jsme se dostali až na konec mola, kde se povalovali lvouni a stihli jsme tak akorát západ slunce nad Alcatrazem a Golden Gate. Amerika je neuvěřitelně intenzivní a západy slunce tady obvykle balancují na hraně mezi nádherným uměleckým dílem a totálním kýčem.

V neděli jsem vytáhla Sida na lezení do Twistru. To je taková malá stěnka kousek od nás. Sid vylezl tři cesty a i nadále se tváří, že lézt se mnou občas bude, tak je to na dobrý cestě. Já samozřejmě zápasila s gri-gri (blbuvzdorný jistidlo), na kterém tu všichni trvaj a z kterého já nejsem příliš odvázaná. Jenomže tady jsou všichni posedlí bezpečností, tak si budu muset zvyknout.

Copyright © 2000-2005 by Carol & Sid Paral. All rights reserved.