Noční vyhlídka z mého pokoje.

Nightly view from my hotel room.

Vlaky jedou směrem východo-západním, k obzoru se táhne jižní Kjóto.

The trains run in east-west direction; southern Kyoto stretches out to the horizon.

Balkónek byl nepřístupný pod hrozbou alarmu, ale i tak jsem měl přehled o dvou ze tří zde se sbíhajících tratí: povrchových lokálkách a rychlovlaku Šinkansen (metro je pod zemí).

The balcony was unaccessible and threatened me with an alarm, but even so I could check out two out of three lines converging here: local surface commuters, and Shinkansen bullet trains (can't see the subway).

Hlavní nádražní hala JR Station Kyoto.

Main hall of JR Station Kyoto.

McDonalds u metra je tak maličký, že se hosti musí tísnit v kukaních podél stěny podchodu.

The subway McDonalds is so small that customers must fit in individual seats along the tunnel wall.

Mám volno až do poledne. Kam vyrazit? Z okna hotelu je vidět dřevěnou věž pagody chrámu To-ži.

I have the morning off. Where to? I spot a wooden tower of the pagoda in To-ji Temple.

Místo tichého místa k meditacím mě u brány do chrámu vítá ryk a puch lidového tržiště.

Instead of a serene sanctuary inviting to meditation, I am faced with the roar and the smell of a farmers' market.

Kdepak, neztratil jsem se — pagoda trčí nad stánky — lehce prší.

I have not lost my way — there's the pagoda sticking above the tents — it is raining lightly.

Z jednoho z paláců se vynořilo procesí mnichů.

A procession of monks emerges from one of the palaces.

Mnichové se ceremoniálně prodírají davem kupujících. Nemám tušení, co je to za rituál.

Monks ceremonially wade through the shopping crowds. I have no idea what the ritual means.

Kromě nákupů se lidičky kupí u modlicích stánků — tento má formu sochy mnicha; lidi se modlí, hážou drobné do krabice a zapalují františka.

Besides shopping, folks gather at praying stands — this one is a statue of a monk; people pray, then drop coins into a box and light up incense.

Voda v areálu chrámu je zřejmě požehnaná či jinak žádoucí; lze si ji tu koupit a napít se legrační sběračkou.

Water in the temple area seems to be blessed or otherwise desirable; one can purchase it and drink it with a funny ladle.

Tržiště obklopuje Velkou halu (japonsky "kondo") obsahujicí sbírku historických a svatých soch. Dovnitř se smí se vstupenkou, ale jen bez fotoaparátu.

The market surrounds the Great Hall ("kondo" in Japanese), which holds a collection of historic and/or holy statues. One can enter with a ticket, but only without a camera.

K sochám v kondu lze se modliti: to tomu účelu je zřízeno okno a velká bedna na peníze, k nimž je z tržiště snadný přístup.

One can pray to the statues in the kondo: for this purpose, a window and a large box for money is easily accessible from the market.

Jedinou zachovalou původní budovou je Výuková hala z roku 1491, ostatní vyhořely a jsou to repliky.

The only original building is the Lecture Hall from 1491, all other ones had burned down and are replicas.

Detail kovaných pantů na spodku pětipatrové pagody.

Detail of wrought hinges at the base of the five-story pagoda.

V historické dřevěné architektuře dominují nosné sloupy s pravoúhlými trámy a takovými kovanými nýty držícími to vše pohromadě.

Historic wooden architecture is dominated by pillars and right-angle beams, all held together with these wrought rivets.

Základna pětipatrové pagody To-ži je přístupná, zevnitř vyzdobená dobovými kresbami na dřevě.

The base of the five-story pagoda To-ji is open to the public, decorated inside with historic drawings on wood.

Celkový pohled na pětipatrovou pagodu To-ži. Je to nejvyšší dřevěná budova v Japonsku (54,8 m).

The five-story pagoda To-ji in full view. It's the tallest wooden building in Japan (54.8 m).

Přes její historický a rekordní význam, Japonci očividně nemají problém provozovat na pagodě mobilní převaděč.

Despite its historic and record making appearance, the Japanese obviously have no problem operating a mobile phone antenna on the pagoda.

Nezbytnou součástí chrámového areálu je pěstěný park, v lednu a za deště poněkud smutný.

A necessary component of the temple is a well maintained park, albeit quite sad in this rainy January.

Volavka (jeřáb?) v parku chrámu To-ži.

Egret (crane?) in the To-ji Temple park.

Každý z papírků obsahuje individuální modlitbu.

Every paper roll contains an individual prayer.

Čichově nejvýraznější byly na trhu stánky se sušenými rybičkami a podobným zbožím.

Stands selling dried fish and similar stuff were the most impressive, smell-wise.

Šupinaté poklady byly k mání ve všech velikostech, s množstevní slevou.

Scaled treasures were available in all sizes, with a volume discount.

Tržiště pokračovalo ven z chrámového areálu do okolních ulic.

The market extended out of the temple area and into the surrounding streets.

Toto je charakteristický svatostánek, obvykle zasvěcený specifickému božstvu. Jakmile se věřící pomodlí a vhodí mince, smějí zatahat za tlusté lano a rozeznět malý zvon.

This is a characteristic shrine, often dedicated to a specific deity. Once believers pray and deposit coins, they may yank at the rope to ring a small bell.

Dej přednost, to je jasné, ale komu?

Yield, that much is clear, but to whom?

Očividně moderní verze zadní brány do paláce Nišihongan-ži.

Apparently modern version of the back gate to the Nishihongan-ji Temple.

Staré dřevěné brány jsou zhusta jemně vyřezávané a vybarvené.

Old, all wooden gates are often elaborately carved and painted.

Paláce Nišihongan-ži mě překvapil svou nevlídností. Nepodařilo se mi zjistit, co nabízí uvnitř, ale zato strašil všelijakými zákazy.

Nishihongan-ji Temple surprised me by its austerity. I failed to discover what it may offer inside, having gotten turned off by various forbidding signs.

Namísto dalších chrámů jsem se cournul ulicemi obytné čtvrti. Všimli jste si, že znaky na vozovce jsou tytéž jako dříve na značce přednosti v jízdě?

Instead of more temples, I strolled through the streets of a residential quarter. Did you notice that signs on pavement match those on the yield sign earlier?

Objevil jsem i dětské hřiště s miloučkým hrošíkem, leč o tomto deštivém lednovém všedním dni zcela opuštěné.

I had even discovered a children's play lot with a cute hippo, yet completely deserted on this rainy January weekday.

I když jsem se už musel vrátit a pracovat, z hotelu se nadále naskytovala báječná vyhlídka na město — na jihozápadním obzoru mrakodrapy v Ósace, To-ži pagoda vpravo.

Although I had to get back to work, my hotel room still offered a great view of the city — Osaka skyscrapers on south-western horizon, To-ji pagoda to the right.

Vlak metra odjíždí z nástupiště číslo 2 do -- ehm -- odjíždí.

Subway train on platform 2 leaving for -- ehm -- leaving.

Vydal jsem se po třídě Gožo-dori. Jinak nezajímavá betonová budova byla vyzdobena malbami.

I set out on Gojo-dori (avenue). Otherwise uninteresting concrete building was decorated by these paintings.

Na cestě se mi naskýtaly výhledy na obyčejné městké ulice. Překvapila mě hustota nadzemního elektrického vedení, o níž jsem se domníval, že je specifická pro Spojené státy.

On my way I got treated with views to ordinary city street. I was surprised by the density of overhead electric wires, which I had assumed specific of United States.

U řeky jsem se potkal s tímto veselým sousoším.

By the river I had encountered these jolly statues.

Výstup ku chrámu měl být údajně krkolomně strmý, leč takové byly jen ceny suvenýrů pro turisty.

The ascent to the temple was supposed to be neckbreakingly steep, but this only applied to souvenir prices for tourists.

Průčelí chrámu Kiyomizu-dera; vzácný moment bez všudypřítomných návštěvníků.

Entrance to the Kiyomizu-dera Temple; a rare moment without ubiquitous visitors.

Kiyomizu údajně znamená Čistá voda, podle pramene v úpatí.

Kiyomizu is said to mean Clear Water, relating to the spring at the foothill.

Třípatrová pagoda.

Three-story pagoda.

Umístění chrámu poskytuje báječné vyhlídky na město Kjóto.

The location of the temple guarantees wonderful views of Kyoto City.

Hotel jsem si vybral tak, abych se v Kjóto nemohl ztratit. Je to ta velká budova nalevo od věže a staví pod ní metro. Pěšky vždycky trefím k věži. A když bych si musel vzít taxíka, stačilo by opakovat "Šinkansen" (stanice rychlovlaku u hotelu).

I chose the hotel so that I could not get lost in Kyoto. It's the large building left of the tower, with its own subway station. I would always head towards the tower when on foot. If I had to take a taxi, I could simply keep saying, "Shinkansen." (speed train station at the hotel).

Informace o chrámu uvádějí, že na stavbě nenajdete jediný hřebík; to je tím, že konstrukce je vesměs dřevěná a kovy jsou použity na nýty (≠ hřebíky).

Information on the temple claims that its construction does not contain even a single nail. That's because its mostly wooden, with metal bolts (≠ nails).

"Skočit z verandy u Chrámu Čistého pramene" je údajně japonský idiom pro "pokoušet osud". Těm, co přežili 13 m dolů, se mělo vyplnit jedno přání. Stovky lidí skočily, přežilo asi 85%. Dnes je skákání zakázáno.

"To jump off the veranda at Clear Water Temple" is said to mean "to take the plunge" in Japanese. Those who survived the 13 m down were granted one wish. Hundreds jumped, about 85% survived. Jumping is now forbidden.

Svatostánek s mnohými kamennými soškami. Každá má čepeček a vestičku či zástěrku. Podobné jsou roztroušeny ve svazích kolem chrámu.

A shrine with many stone statuettes, each sporting a hat and a vest or apron. Similar ones are scattered around the temple grounds.

Svatostánek lásky a povedeného partnerství.

A shrine dedicated to love and good matchmaking.

Kameny lásky: osamělý poutník, ujde-li se zavřenýma očima 18 metrů od jednoho kamene k druhému, brzy najde pravou lásku.

Love stones: if a lonely pilgrim manages to cross the 18 meters distance between the stones with his eyes closed, he shall find true love soon.

Modlitby na dřevěných destičkách se tu hromadí, než se hlavní kněz pomodlí tak, aby prosby mohly být vyslyšeny k první neděli v měsíci.

Prayers on these wooden plaques gather here until a chief priest prays so that the wishes can be granted on the first Sunday every month.

Za 200 ¥enů smíte na jednu figurku z papíru napsat či namalovat, co vás souží. Vložíte do kyblíku vlevo. Až se rýžový papír rozpustí, trampoty vás opustí.

Follow instructions on the sign. Bucket to your left. That will be ¥200 ($2).

Chrám Kiyomizu-dera je úchvatný i uprostřed zimy. Rád bych se sem někdy podíval na jaře (kvetou třešně) nebo na podzim (barví se listí).

Kiyomizu-dera Temple is amazing even in the dead of winter. I would love to visit it in spring (cherry blossoms) or fall (colored leaves).

Tak tohle jsem docela čekal: pěstěnou japonskou zahradu za každým rohem.

This I had quite expected: an elaborate Japanese garden around every corner.

Většina domečků měla velmi pěstěný a úpravný vzhled, jako třeba toto sochařství.

Most houses had a very cared-for an maintained look, like this here statuary.

Malý výpad na zadní dvorek ovšem prokázal, že Japonci jsou schopni i normálního hromadění haraburdí.

A small excursion into a back yard has shown that the Japanese are in fact capable of common piling of junk.

Ubytovací tíseň je zřejmá; výškové činžáky s těsnými průchody, úzká průčelí, miniaturní balkonky.

Housing pressure is apparent: tall apartment buildings with narrow alleys, cramped facades, miniature balconies.

Přišlo poledne a hlad. Popojel jsem metrem k zámku Nižo a hledal jídlo, což nebylo vůbec jednoduché.

Noon came and my hunger with it. I took the subway to Nijo Castle and looked for food, which turned out to be rather tricky.

Třebaže jídelna to byla vyloženě lidová, měli menu i v angličtině, jenom platit se muselo mincemi do stroje u vchodu.

While this restaurant was truly low class, they had one menu in English, but one had to pay by feeding coins to a vending machine at the entrance.

Původně zdobný šogúnův zámek Nižo byl postupně opevněn dvěma soustřednými vodními příkopy.

Originally decorative shogun's Nijo Castle had been fortified by two concentric moats.

Filigránsky vyřezávaný reliéf na bráně do zámku Nižo.

Elaborately carved relief on the gate to Nijo Castle.

Byl jsem i uvnitř tohoto výhradně dřevěného zámku, ale je tam zakázáno fotografovat.

I visited the inside of this exclusively wooden castle, but it's forbidden to take pictures there.

Zámek byl dle očekávání obklopen pěstěnou zahradou; téměř každých deset metrů pracoval jeden oždibující zahradník.

As expected, the castle was surrounded by a well-maintained garden; it contained on average one snipping gardener per every thirty feet.

Z vnitřní hradní zdi lze přehlédnout většinu zámku, tolik odlišného od západního pojetí pevnosti.

From the inner moat wall, most of the castle can be seen, so much different from the western idea of a fortress.

Architektura je zde jasně podřízena obranyschopnosti.

Architecture is clearly driven by defensibility here.

Šogún zde ubytovával rodinné příslušníky svých poddaných šlechticů, čímž si snažil zaručit jejich věrnost.

The shogun used to house here family members of his landlords, thus trying to ensure their loyalty.

Kolem zámku se dá chodit po mnoha cestičkách, bránami a zahradami. O tomto kousku se domnívám, že reprezentuje japonské ostrovy.

One can stroll around the castle on many paths and through gates and gardens. This spot, I speculate, represents Japanese islands.

O své návštěvě Kjóta jsem se řídil jednou dobrou radou: nepokoušejte se shlédnout příliš mnoho atrakcí v jednom dni.

One good advice I heeded on my visit to Kyoto: don't try to see too many places in one day.

Vyhlídková věž v centru Kjóta v noci září skoro jako obrovský maják.

The observation tower in downtown Kyoto shines into the night like a huge lighthouse.

Ráno na periférii, bude pěkný den, kopce nedaleko zvou.

Morning in the suburbs, it's going to be a beautiful day, hills beckoning nearby.

Namísto jednoho činžovního komplexu si tenhle majitel ponechal políčko uprostřed obytné čtvrti, což jsem tu viděl docela zhusta.

Instead one rental complex, this owner keeps a field in the midst of a residential zone, which I had seen here quite often.

To, co jsem považoval za cestičku do lesa, se ukázalo přístupem ke svatyni.

What I thought to be a trail into the woods turned out to be an access path to a shrine.

Cesta nicméně pokračovala, třebaže se mi na ní dostalo takového ponaučení. Uznejte, že to nevypadá na zákaz?

The trail continued nevertheless, although it sported this announcement. You would not think it is a "keep out" notice, would you?

Teda ne že by to byla nějaká autostráda. V takovém lese se cítím jako doma.

Not that it were any kind of highway. In such a forest I feel right at home.

Dosáhna vrcholu, nalezl jsem mnohem lepší cestu a tuto mapu (jsme na červené tečce).

Having reached the top, I have discovered a much better trail and this map (we're at the red dot).

My tě vidíme!

We can see you!

Bohužel, z vrcholku hustě zarostlého kopce toho nebylo moc vidět.

Alas, there was not much to see from the top of the hill.

V údolíčku mě čekal takovýhle krásný rybníček, ovšem taky hordy joggujících sportovců.

This beautiful pond awaited me in the dell, but also hordes of jogging sportspeople.

Jako obrovská kosmická loď z filmu Vetřelec, tato ohavná stavba posazená do krásné krajiny symbolizuje pohrdání státních úředníků usilujících právě zde rozhodnouti škrtem pera o budoucnosti lidstva.

Like a gigantic spaceship from an Alien movie, this hideous building impressed into a beautiful scenery symbolizes contempt of the statist bureaucrats yearning right here to change the future of mankind by a stroke of a pen.

Navrátiv se na hotel v budově hlavního nádraží JR Kyoto, vyjel jsem na střechu se naposledy porozhlédnout po svém dočasném bydlišti.

Having returned to my hotel in the JR Station Kyoto building, I rode up to the roof to have a last look around my temporary home.

Velmi příznačně jsem i zde nalezl malou pěstěnou zahrádku.

Very characteristically I had found here a small, well maintained garden.

Poslední panorama severního Kjóta skrz sklo vyhlídkové terasy JR hlavního nádraží.

Last northern Kyoto panorama through the glass of the JR Station observation deck.

Hned tři vlaky naráz, včetně Šinkansenu právě opouštějícího stanici.

Three trains in one frame, including Shinkansen just leaving the station.

Ještě jeden Šinkansen.

One more Shinkansen.

Můj spěšný pendl, Haruka, právě přijíždí z Ósaky. Ti modrásci napravo vběhnou každý do svého vagonu, vyluxují podlahu a otočí sedadla, abychom nejeli zadkem napřed.

My express shuttle, Haruka, is just arriving from Osaka. The blue men on the right will each hurry in their respective car, vacuum the floor, and turn seats around so that we won't ride backwards.