Kyoto, Japan 2010

Sidova služebka do japonského Kjóta Leden 2010	Sid's business trip to Kyoto, Japan January 2010
Využil jsem mimořádné příležitosti prodloužit si služební cestu do Japonska o jeden a půl dne, kdy jsem si mohl bez dalších závazků hrát na turistu. Nikdy předtím jsem v Japonsku nebyl, neznám jazyk mluvený ani psaný. Přesto se mi podařilo se poměrně dobře připravit, asi díky internetu a tomu, že lidi v Kjótu jsou přívětiví a na zmatené turisty zvyklí..	I took advantage of an extraordinary opportunity to extend my business trip to Japan by one and half day, when I could play tourist with no other commitments. I had never been to Japan before, and I don't know their spoken and written language. Despite that, I seem to have prepared myself well, perhaps thanks to internet and the fact that people in Kyoto are nice and used to clueless tourists.
Čtvrtek 21. ledna: přiletěl jsem do Ósaky předchozí noc a do centrálního Kjóto dorazil autobusem. Z hotelového pokoje se mi naskytla neobyčejná podívaná na nádraží a jižní Kjóto. Dopoledne jsem měl volno, čehož jsem využil k prohlídce nedalekých buddhistických chrámů To-ži a Nishihongan-ži. Ten první byl pohlcen ve víru tržiště; ten druhý zas pustý a nevlídny. V úzkých ulicích obytné čtvrti jsem objevil dětské hřiště s hrochem, ovšem zcela bez dětí — inu, všední den v lednu.	Thursday, January 21: I had arrived to Osaka on previous night and reached central Kyoto by bus. From my hotel room, there was a spectacular view of the railroad station and southern Kyoto. I had the morning off, which I used to visit nearby Buddhist temples To-ji and Nishihongan-ji. The first one was engulfed by the buzz of a farmers' market; the other was deserted and uninviting. In the narrow alleys of a residential quarter I found a children's playground with a hippo, but with no kids whatsoever — this being a weekday in January.

Pátek 22. ledna: měl jsem celý den na památky a podobnou turistiku. Už doma jsem si byl nastudoval a zvolil dvě atrakce: v kopci situovaný chrám Kiyomizu-dera, a šogúnův palác Nižo. Zakoupil jsem si dvoudenní síťovou jízdenku na hromdopravu; metro bylo jednoduché, protože je plné cedulí a hlášení v angličtině, zato do autobusu jsem si netroufnul. Jediné, co se mi o linkách podařilo zdekódovat, byly časy odjezdů, ale ne odkud a kam. Chrám se naštěstí ukázal dosažitelný i pěšky, navíc jsem si prohlédl obyčejné městské ulice. K šogúnově pevnosti se dá přímo dojet metrem, a tak tam jediný zádrhel byl opět striktní zákaz fotografovat uvnitř památných budov. Proto mám pro vás jen exteriéry. Počasí se postupně zlepšovalo a k večeru vysvitlo slunce.

Friday, January 22: I had a whole day for sightseeing and similar stuff. Back home had I studied and chosen two attractions: Kiyomizu-dera Temple, situated in a hillside, and shogun's fortress named Nijo. I purchased a two-day pass for the city public transport; subway was easy, since it sported lots of signs and announcements in English, while I did not muster enough courage for bus lines. The only thing I could decode were departure times, but not where from and to. The temple turned out to be reachable on foot; that way I had a chance to visit ordinary city streets. The shogun's castle has a subway station right at its entrance, and so the only complication was again a very strict ban on indoor photography. All you get is exteriors then. Weather was improving throughout the day, all the way to sunshine by the evening.

Sobota 23. ledna: ráno jsem se vydal (metrem) na periférii, hodlaje vylézt na nějaký kopec. To se mi podařilo, dokonce (neplánovitě) v parku u mezinárodního konferenčního centra, kde se podepisovala ona známá Kjótská smlouva. Pak už jsem se musel vrátit do hotelu, sbalit, a nasednout na spěšný vlak na Ósacké mezinárodní letiště.

Saturday, January 23: in the morning I set out (by subway) to the suburbs, longing to hike up some hill. This I had managed, actually (without planning it) finding myself in a park surrounding the International Conference Center, where the known Kyoto accords were signed. Then I had to return to my hotel, pack up, and board an express train to Osaka International Airport.

A HROCH.NET document