3. - 5. listopadu 2000

	Mono Lake

	Mono se umí tvářit jako úplně obyčejné jezero

Na víkend jsme byli rozhodnutý jet někam na "pořádnej" vejlet. Od té doby, co jsem přijela do USA, jsme nikde moc nebyli, jen tak na půl dne, na den, tak jsme si to chtěli užít. Rozhodli jsme se jet na Mono. Mono je jezero na druhý straně Sierry, za Yosemitama. Mono je americký "Mrtvý moře", ale zdaleka neni tak mrtvý, jak by se zdálo. Sice nemá žádný odtok, takže je 2,5krát slanější a 160x zásaditější než moře, ale žijou kolem něj mouchy, které se živí vodou. V zažívacím traktu mají bakterie, které rozkládají minerály a následně jsou stráveny mouchou. Moucha je pak sežrána kačenou nebo Indiánem a tak dále. Název jezera je odvozen od slova Monači. Monači v jokutském nářečí znamená "muší lidé" a Jokutové tak nazývali své sousedy, jeden ze šošonských kmenů. Šošoni sídlili u jezera a živili se kuklami oněch minerálních much.

	Tufy při západu slunce

	minerály se usazují na všem...

Jezero Mono se nachází v propadlé sopce, takže do něj ještě stále probublávaj různé prameny a nebo jen horký vzduch, nasycený minerálama. To tvoří v jezeru tzv. tufy. Tufa vzniká tak, že se pod vodou kolem pramene usazují minerály, až vytvoří sloup, který připomíná trochu vápencové krápníky.
Do Mona vedly řeky, ale vodu z pěti řek si od roku 1941 odvádělo Los Angeles, které je vystavěno v podstatě v poušti. Tím pádem hladina v Monu dramaticky poklesla (asi o dvanáct metrů) a nad hladinou se objevily tufy. Bohužel (nebo bohudík) si Los Angeles muselo přestat odsávat a tak se od roku 1994 voda do Mona vrací. To znamená, že jestli chcete vidět tufy, zbývá vám jen pár let, než všechno zase zmizí pod hladinou.

Chtěli jsme k Monu jet přes Yosemity, ale na internetu hlásili, že je Tioga Pass (průsmyk) zavřenej, takže jsme zamířili do Sonory (tzn. na severovýchod), tam jsme plánovali přespání a v sobotu přes Sonora Pass k Monu (na jihovýchod).

	Tahoe - pohled na nevadskou část s kasíny

	Tahoe z Heavenly

Když jsme konečně sjeli z dálnice, tak najednou ejhle - velká cedule, Sonora Pass CLOSED. Rozhodli jsme se objet zavřenou Sonoru ještě více na sever, s tím, že přespíme na Tahoe. Na Tahoe mám rozporuplné vzpomínky, protože tam jsme v létě natrefili na medvěda, ale usoudilia jsem, že každý spořádaný medvěd je v listopadu už dávno v posteli a necourá se po lesích.

Tahoe se nachází na kalifornsko - nevadských hranicích. Jsou to snad jediné vnitrostání hranice, které jsem kdy viděla. Kromě "folklóru" v podobě potravinových prohlídek na cestě domů (do Kalifornie se nesmějí dovážet žádné zemědělské produkty), to má ale i tu výhodu, že si po lyžování můžete odskočit do Nevady a zařádit si v kasinech (Nevada v podstatě žije z hazardu, a podporuje ho nízkými daněmi). Nemám nic proti hazardu, ale architekt, který vyšvihl mrakodrapí kasina a hotely u Tahoe, by měl okamžitě vrátit diplom.

	akorát, že horká voda nemá kohoutek... vana je připravena

	Monovločka

Cestou na Tahoe jsme se dostali do nějakých 7000 (stop), všude byl už sníh a do toho pařil měsíc, prostě nádhera. Měli jsme s sebou sice stan a karimatky a spacáky, ale to, že je venku kosa, bylo zřejmé i okometricky, a tak jsme s povděkem zapluli na Tahoe do motelu.

Ráno jsme se nechali vyvézt lanovkou na jeden z okolních svahů zvaný Heavenly. Na konci lanovky začínají vleky a lyžařské radovánky, ale ještě byly nefunkční, sněžilo jen ten minulý víkend, od té doby nic, takže sněhu nebylo ještě tolik. Chvilku jsme tam pobíhali po kopcích (krásné zimní počasí - sníh, teplo a sluníčko).

Z Tahoe jsme se vydali konečně k Mono. Cestou jsme stavěli u horkých pramenů. To je takové báječné zařízení, kam přijedete, sundáte kožich, sundáte triko, a když jste nahatý, tak si vlezete do teploučké vody, nad váma borovice, proti vám zasněžené hory... je tam jeden přirodní bazének tak pro dva na kopci a pak ještě stékají prameny do řeky. To je hrozná legrace, protože sedíte u jednoho břehu horské říčky ve vodě, pěkně se čochtáte a u druhého břehu visej rampouchy. Jediný negativum na tomhle celým je to, že dříve nebo později MUSÍTE z vody vylézt. Tyhle prameny mají ještě jedno plus - jsou přírodní neveřejné, takže se v nich můžete koupat nahatý.

	Mono - loužičky v popředí jsou rybníčky s horkými prameny

	Pohled do rybníčku

Nakonec jsme přeci jen vylezli s báječným pocitem čistoty- minerály zřejmně působí na kůži, že se člověk cítí úplně jinak než po koupeli v obyčejné vaně. Chtěli jsme dojet k Mono Lake ještě za světla, abychom ještě něco viděli. Proti původnímu plánu jsme měli jeden den zdržení - zavřené průsmyky znamenaly dost podstatnou zajížďku (asi jako kdybyste z Prahy do Bratislavy jeli přes Varšavu). Ale časování klaplo a stihli jsme ještě procházku mezi tufama.
Tufy mají až deset metrů (praví průvodce) a v jednom místě tvoří úplné bludiště. Připadala jsem si trochu jako v krápníkové jeskyni, ale bez mé obvyklé klaustrofobie. V jezeru to různě bublalo a chrochtalo, a cachtaly se v něm kachny. Taky jsem neodolala a ochutnala, jestli je opravdu ohavně slané. Je.

Jakmile padla tma, ubytovali jsme se v motelu, jmenoval se Murphy's (alespoň si to myslím) a vřele ho doporučuju (bylo tam asepticky čisto). Majitelka nám sdělila, že v poledne otevřeli Tioga Pass. I zaradovali jsme se, že cestu domů můžeme absolvovat přímou trasou, což znamená přes Yosemity.

	Rybníček s horkým pramenem

	Naše poušť

Ráno jsme se jeli podívat ještě na jezírka, ve kterých jsou horké prameny. Jezírka přes zimu nezamrzají a jsou údajně plná kachen. Původně byla jezírka součástí Mono, ale jak klesala a vzdalovala se hladina, jezírka se osamostatňovala a nakonec byly kolem nich postaveny hráze. Myslela jsem, že budou taky teploučký, jako prameny na kopci, ale byla jsem zklamaná. V tomhle bych se teda koupat nemohla. Ani kachny se nekonaly, asi na ně bylo ještě brzy.

Chtěli jsme ještě objet jezero po jakési polní cestě, ale zbloudili jsme v poušti. Poušť, to jsou tady křáky a malé stromy, tak akorát vysoké, abyste z auta vůbec neviděli, kam jedete. Přičtěte k tomu to, že se tu prohání mládež v džípech a vyjíždí stále nové cesty a máte dokonalé bludiště. Cesty mezi křovím jsou vyjeté v písku. Sopečný prach a písek je jemný a odlehčený - zrníčka mají v sobě vzduchové bublinky, ideální materiál na zahrabání auta. Protože náš vozík není zdaleka teréňák, a protože jsme zapomněli doma cadič na GPSku a začali jsme v poušti bloudit, museli jsme se vzdát a vrátit se na silnici. Stejně už bylo na čase vyrazit do .